S postupným útlumem hlubinného dobývání černého uhlí na Karvinsku se řada lokalit historicky poznamenaná těžbou díky rekultivačním projektům, případně samovolným přírodním procesům, mění do nové podoby. Poklesové kotliny jsou zaplavovány vodou, okolní terén zarůstá vegetací. Pro někoho jde o apokalyptické obrázky vhodné do katastrofických a hororových filmů, pro někoho o příklad toho, jak přírodní procesy přetvářejí krajinu poničenou lidskou aktivitou. Cestou k Darkovskému moři, o kterém jsme psali zde, jsme zastavili několik set metrů od něj u obce Stonava v místě s výhledem na poslední činnou černouhelnou šachtu u nás – Důl ČSM – u silnice spojující Havířov a Karvinou.
Hned za přejezdem na železničním koridoru Ostrava – Český Těšín probíhají na rozlehlých plochách rekultivační práce, což dokládají desítky nákladních vozů sloužící pro manipulaci s miliony tun hlušiny v prostoru a modelaci terénu. Po obou stranách silnice jsou také rozlehlé vodní plochy vzniklé poklesy terénu v souvislosti s těžbou. Vyrážíme k několika z nich, pahýly stromů, které z nich trčí, působí v kontextu celého prostředí apokalypticky. Při procházce kolem vody je zřejmé, že tvar vodních ploch byl vymodelován lidskou aktivitou. Kolem vody vede síť stezek a cestiček, možné je dojít až ke zmiňovanému Darkovskému moři. Když návštěvník vystoupá pár desítek metrů nad hladinu, otevře se před ním široký rozhled na krajinu, v jejíž části stále probíhá těžba černého uhlí, část působí hororově, část po proběhlé rekultivaci, vytvarování terénu a zasazení trávy stromů vypadá jako přírodní krajina.
Foto: Marek Síbrt