V České republice doposud není dořešen problém rovného uplatňování nákladů za vodohospodářské služby mezi všemi uživateli služby s ohledem na požadavek Rámcové vodní směrnice v článku 9, který požaduje nejenom plné pokrytí nákladů služby, ale zároveň i zajištění principu „znečišťovatel platí“. S ohledem na výše uvedené doporučujeme zaměřit se zejména na novelizaci zákona č. 274/2001 Sb. v platném znění, kde je zjevným problémem existence výjimek z povinnosti platit za dešťové vody (§ 20, odst. 6).
Obdobně není nastaven princip rovnosti nákladů mezi jednotlivými uživateli zdrojů vody (v souladu s požadavky Rámcové vodní směrnice) a existuje řada výjimek, plynoucích z § 101 zákona o vodách č. 254/2001 Sb. Současně chybí jednoznačná kvantifikace výjimek v aktuálních plánech povodí.
V oblasti práv zákazníků vodohospodářských společností nejsou plně reflektovány stávající požadavky Evropské komise v prosazování dobrovolných schémat závazků v oblasti jakosti poskytovaných služeb.
Nejsou implementovány požadavky (formou novely zákona o vodovodech a kanalizací), vyplývající ze současných aktivit Evropské komise v oblasti změny klimatu. Zejména absentuje promítnutí požadavků na udržitelnost stávajících zdrojů a zvýšení energetické účinnosti procesů výroby, odvádění i čištění vod.
Zatím není prosazováno legislativně zvýšení retence vyčištěných odpadních vod znovuvyužití (např. s Ministerstvem životního prostředí by měl být prosazen systém zvýhodnění takových vodohospodářských děl, která recyklaci a znovuvyužití vod umožní).
V oblasti regulace zatím není uplatňován rovný přístupu ze strany regulačních a kontrolních orgánů státní správy ke všem druhům a velikostem vlastnických i provozovatelských subjektů s cílem zvýšení kvality služeb zákazníkům i zjednodušení regulace a to formou dostatečné sankcionace neplnění povinností vlastníků a provozovatelů dle Zákona o vodovodech a kanalizacích a chybí statistika takové činnosti.
Pro zajištění stabilního prostředí pro vlastníky vodohospodářského majetku, na které se vztahují povinnosti dané Směrnicí 91/271/EHS, respektive nařízení vlády č. 61/2003 Sb., není zabezpečen transparentní a plošný přístup k údajům z monitoringu stavu povrchových vod.
Současná úroveň centralizace ohlašovacích povinností je nedostatečná a regulační subjekty sbírané údaje nevyužívají. Příkladem je Ministerstvo životního prostředí, které sbírá v systému ISPOP údaje o bodových zdrojích znečištění, ovšem samo je nevyužívá. Proto je nutné v oboru vodního hospodářství v souladu se zákonem č. 25/2008 Sb. cíleně pokračovat ve snížení administrativní zátěže vykazujících jednotek.
V rozporu s požadavky Rámcové vodní směrnice přetrvává stav, kdy kalkulační náklady vodného a stočného neobsahují pouze náklady související s poskytováním služby. Zejména v oblasti platby za odběry povrchové vody jsou v cenách kryty náklady státních podniků povodí, které vůbec nesouvisí se zajištěním dostatečného množství odebírané povrchové vody. Je proto nezbytné zajistit, aby náklady státních podniků Povodí a to zejména ty, které jsou spojené s investiční činnosti v rámci protipovodňové ochrany, byly kryty ze zdrojů všech občanů ČR a ne formou navyšování poplatků pouze od těch občanů, kteří jsou připojeni k veřejnému vodovodu a kanalizaci. U podzemních zdrojů zase nejsou vynakládané prostředky na poplatky za odběr vod podzemních adresně určeny pro zlepšování kvality a dostupnosti těchto zdrojů. Tento přístup k poplatkové politice i připravené zásadní navýšení plateb bude snižovat konkurenceschopnost připojení k veřejným vodovodům a kanalizacím ve prospěch individuálních, často nezpoplatněných zdrojů.
Absentuje oficiální metodika způsobu určení lokální sociálně únosné ceny, která by se povinně zveřejňovala společně s Vyúčtováním ceny a současně umožňovala vyhodnotit závěry z Ekonomické analýzy Plánů oblastí povodí.
Plán rozvoje vodovodů a kanalizací není centrálně zpracován v dostupné aktivní podobě pro všechny zúčastněné strany.
Absentuje metodika kontroly stanovení oprávněných příjemců veřejných prostředků a specifických podmínek, kdy ve vyúčtování ceny pro vodné a stočné by měly být vykazovány tzv. křížové dotace ceny, ovšem reálně tyto položky naplňovány v případě samoprovozu vodohospodářské infrastruktury nejsou. Dotace provozních nákladů z veřejných prostředků tak nejsou vykazovány, což je v rozporu s možností institucionalizace výjimek, které umožňuje Rámcová vodní směrnice.
Nedaří se prosazovat v Zákonu o dani z příjmu pokračování v daňovém zvýhodnění ekologických staveb (vodohospodářské infrastruktury).
Ing. Oldřich Vlasák, v. r.
ředitel SOVAK ČR
Za technickou správnost odpovídá.
Ing. Ondřej Beneš, člen představenstva