SOVAK ČR opětovně nabádá ke zvýšení investic na obnovu vodohospodářských sítí

blank

Od počátku své existence usiluje Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR), jehož členové vyrábějí a dodávají pitnou vodu pro více než 9,5 milionu obyvatel naší země, o rychlejší tempo obnovy vodohospodářské infrastruktury v České republice s cílem minimalizovat rizika poruch, havárií, ztrát vody v potrubní síti a zlepšení kvality pitné vody pro občany ČR. Vodohospodářská infrastruktura a především vodovodní a kanalizační sítě jsou ale podle SOVAK ČR na mnoha místech země za horizontem své životnosti, a tento stav nelze dále prohlubovat. Přímým důkazem pravdivosti tvrzení SOVAK ČR se staly nedávné problémy v Praze, stejná situace se ale může opakovat kdekoli na území ČR.

SOVAK ČR v této souvislosti konstatuje, že majiteli vodohospodářské infrastruktury, to je vodovodních a kanalizačních sítí a technologií, jsou v drtivé většině větší i menší obce a města, a právě tyto subjekty by se podle SOVAK ČR měly starat o tento majetek s péčí řádného hospodáře, jak jim to ukládá celá řada platných zákonů. „Občané naší země si zvykli na bezproblémové zásobování kvalitní pitnou vodou, aby tomu ale mohlo být i nadále, musí se pro to také něco udělat. To nejdůležitější je zvýšit tempo obnovy vodovodních a kanalizačních sítí, což je v zájmu všech občanů ČR,“ říká předseda představenstva SOVAK ČR František Barák.

Řešením nevyhovujícího stavu nejsou přitom podle názoru SOVAK ČR snahy o vypovídání smluv mezi majiteli vodohospodářské infrastruktury (obcemi a městy) a vodohospodářskými subjekty, které jsou provozovateli této infrastruktury, ale větší důraz na kontrolu, případně revizi vodohospodářských plánů, jejichž smyslem je právě obnova majetku. Obce a města by také měly podle SOVAK ČR investovat veškeré finanční prostředky, které získají od vodohospodářských subjektů zpět do obnovy a rekonstrukce sítí, což se v současné době v takové míře, jak by to bylo možné, neděje.

Nárůstu potřebných investic by také podle SOVAK ČR pomohla změna daňového prostředí v oblasti vodohospodářství. Poplatky za vodu jsou v ČR zatíženy v celém středoevropském regionu nejvyšší DPH ve výši 15 procent, což kromě toho, že se tím zvyšuje cena vody, také částečně omezuje investice do obnovy majetku. Poplatky za odběr podzemní a povrchové surové vody, které platí vodárenské společnosti státu, jsou rovněž značné a nejsou účelně využívány na ochranu a rozvoj zdrojů vody.

Hodnota vodárenského majetku v ČR v současné době přesahuje hodnotu jednoho bilionu korun, na jednoho obyvatele tak připadá hodnota v průměru kolem 100 tisíc korun. „Na obnovu majetku bychom potřebovali ročně investovat 18 až 20 miliard, realita je však jiná a investice se pohybují kolem 9 až 10 miliard korun,“ zdůrazňuje František Barák.

Přes dlouhodobý deficit investic patří vodárenství v ČR ke špičce v rámci EU i celého světa. „Tuto vysokou laťku ale můžeme dlouhodobě udržet jen tehdy, pokud se budeme o vodohospodářskou infrastrukturu cíleně pečovat a obnovovat jí,“ uzavírá František Barák.

Scroll to Top