V důsledku povodní v červenci 1997 byl zdevastován jímací zářez v Raškovicích na Frýdecko-Místecku, obrovská porucha vznikla také na přívodním řadu surové vody Morávka-Vyšní Lhoty, která byla způsobena výmolem pod skluzem bezpečnostních přelivů vodního díla. Dále byl poškozen i trubní most přes Olši na přivaděči Bludovice-Karviná. Část systému Ostravského oblastního vodovodu byla proto vlivem povodní v Beskydech zásobována vodou z Úpravny vody Podhradí.
„Výkon úpravny byl v dané době zvýšen z průměrných 1300 litrů za sekundu na 2 200 litrů za sekundu. V době praní filtrů pak úpravna pracovala až na maximální provozní kapacitu, tedy na špičkových 2500 litrů za sekundu. Využili jsme čerpací stanici v Lískovci u Frýdku-Místku a zhruba 340 litrů za sekundu jsme odsud čerpali na Havířovsko a Karvinsko,“ popsal Jiří Komínek, který v době povodní působil ve společnosti SmVaK Ostrava jako hlavní inženýr, opatření, díky němuž bylo možné snížit výrobu vody v beskydské části systému, která byla zasažena haváriemi zdrojů Šance a Morávka.
Podle vodařů se nicméně málo v souvislosti s katastrofálními povodněmi zmiňuje skutečnost, že údolní nádrž Morávka byla od září 1997 vypuštěna, hladina v nádrži byla udržována na kótě 499 metrů nad mořem s objemem vody pouhých 1,7 milionu kubíků. Úpravna vody ve Vyšních Lhotách tak stála před velkou výzvou, zajišťovat dodávky do oblasti Třince a Českého Těšína provozováním čerpací stanice surové vody z jezu ve Vyšních Lhotách. Další možností, která se využívala v době odstávek úpravny, bylo provozování havarijní čerpací stanice v Dobré, kdy bylo Třinecko a Těšínsko zásobováno pitnou vodou z úpravny vody Nová Ves. I přes počáteční problémy s kvalitou surové vody nedošlo k přerušení, omezení či zhoršení kvality distribuované pitné vody.
„Rekonstrukce Morávky byla dokončena až v březnu roku 2000, kdy bylo zahájeno její napouštění. V půlce dubna jsme zahájili odběr z nádrže a mohli ukončit provoz havarijní čerpací stanice v Dobré. Vyústěním nabytých provozních informací a z mého pohledu ukončením epizody katastrofálních povodní, se pak stala v roce 2005 výstavba prvního separačního stupně v Úpravně vody Nová Ves. Jedná se o technologii lamelové sedimentace, včetně dávkování polyflokulantu, která nám v současné době umožňuje bezproblémově upravit vodu o vysokém zákalu při dosažení maximální kapacity úpravny vody 800 litrů za sekundu. Naposledy byla technologie naplno využita při letošní povodňové situaci v závěru dubna, kdy zákal v surové vodě opět atakoval hodnotu 130 jednotek,“ vysvětlil Komínek.