S návrhem několika poslanců ohledně vlastnictví vody do rukou státu v předložené podobě vodohospodáři z SmVaK Ostrava nesouhlasí. Přírodně se vyskytující vodu totiž podle nich nelze vlastnit.
„Jinými slovy surová voda není a nemůže být v ničím vlastnictví. Lze pouze upravovat podmínky a povolení pro její odběr, čímž následně vzniká vlastnictví. Další otázka, která mě napadá při četbě návrhu je, zda si jsou předkladatelé vědomi, že s vlastnictvím je neslučitelně spojena také odpovědnost? Až přijdou povodně, bude stát plně odpovědný za způsobené škody? Bude je plně kompenzovat? Na základě jakého mechanismu? Bude stát jako majitel také odpovědný za jakost vody? Uvažovali předkladatelé také o těchto aspektech, které jsou s vlastnictvím nedílně spojené? Navíc si v tomto ohledu poněkud zahráváme s ohněm a spouštíme spirálu, která nemá konce. Dočkáme se snad i úpravy ústavy ohledně vlastnictví vzduchu a slunečního záření? Navíc je nezbytné připomenut, že jako soukromý vlastník a provozovatel vodárenské infrastruktury surovou vodu nevlastníme,“ říká generální ředitel SmVaK Ostrava Anatol Pšenička.
Vodu SmVaK Ostrava odebírají dominantně z povrchových zdrojů státního podniku Povodí Odry na základě povolení pro odběr vod. „A za tuto vodu pochopitelně odvádíme peníze – zprostředkovaně tedy do státního rozpočtu,“ zdůraznil Pšenička. Zcela by se také podle vodohospodářů změnil pohled na dnešní legislativu upravující vodní hospodářství. Mimo jiné by bylo podle nich nutné řešit dopad ustanovení na vodu odebranou, dodanou a vypouštěnou dle zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a také zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích.
