S příspěvkem týkajícím se problematiky dostupnosti pitné vody v Africe vystoupil Jan Faltus z organizace Člověk v tísni. Ta v Etiopii působí od roku 2003. Kontinent dlouhodobě bojuje s odpovídajícím přístupem ke kvalitním zdrojům vody, což se odráží na zdraví místních obyvatel i na limitech ekonomického rozvoje země.
OSN pro období 2015-2030 vytyčila několik cílů udržitelného rozvoje, přičemž jeden z nich obsahuje oblast vodárenství, kanalizace a hygieny. V Etiopii je vodovodní infrastruktura značně decentralizovaná. Ve venkovských oblastech jsou hlavním zdrojem pitné vody povrchová a často nechráněná drobná díla v podobě vykopaných jam, kaluží a rybníků.
Vodní zdroje v Etiopii jsou ve vlastnictví státu. Jejich správa náleží oblastním a regionálním vodovodním úřadům, které jsou podřízené ministerstvu vodního hospodářství. V zemi každé dva roky probíhá rozsáhlá evidence dat v sektoru. Analýzy a závěry nejsou bezpečně ověřitelné. Databáze je obtížně aktualizovatelná a sběrači dat často nedostatečně vyškoleni.
Úkolem Člověka v tísni není podle Jana Faltuse budování nových zdrojů, ale snaha zachovat infrastrukturu tak, aby byla co nejdéle funkční, provozuschopná a regulovatelná z hlediska spolehlivosti dat získaných proškolenými pracovníky a techniky. K hlavním výzvám etiopského vodárenství patří efektivní správa vrtů, dostatečná kvalifikace techniků, jasně vymezený status vodních komisí a snížení obsah fluoru ve vodě.
Situaci s pitnou vodou se v Africe snaží zlepšit také doktorand z brněnské techniky Vojtěch Kundrát, který pomáhá lidem s přístupem k nezávadné pitné vodě díky jednoduché filtraci v Tanzánii.
