
Možná pro někoho překvapivě, ale jen několik set metrů od centra města, které bylo založeno v souvislosti s rozvojem dobývání černého uhlí v prosinci roku 1955, a jedná se tedy o nejmladší město u nás, můžeme narazit na unikátní přírodní památku v podobě meandrující řeky.
Černouhelná sláva Havířova je již minulostí, unikátní nicméně zůstává specifický architektonický styl socialistického realismu, v němž bylo město ve značné části vybudováno. Platí to především pro centrální Hlavní třídu a přilehlé městské části.
Když člověk seběhne z ulice Na Nábřeží (historicky zde měla být vybudována na Lučině další z přehrad v regionu) pár desítek metrů pod zahrádkářské kolonie nebo garáže, dorazí k toku Lučiny. Řeka, na níž byla o několik kilometrů výše vybudovaná nádrž Žermanice sloužící jako zdroj provozní vody pro tehdejší Novou huť, případně Biocel, má v současnosti také nezanedbatelný rekreační význam.
K Lučině lze sejít také od Kotulovy dřevěnky, která byla postavena v roce 1781 a patří mezi nejstarší dochované dřevěné lidové stavby na Těšínsku. Následně můžeme pokračovat po proudu řeky po dobře vyšlapaných cestičkách vedoucích v její bezprostřední blízkosti. O několik desítek metrů dále od řeky vede cyklostezky, při chůzi po ní se nicméně ochudíme o místa, kdy se stezka blíží přímo k vodnímu proudu a můžeme obdivovat zahloubené meandry s vysokými terasami. V okolí Lučiny jsou krásné lužní lesíky, husté porosty dřevin a malé mokřady. Atmosféra je během parného letního dne poklidná a lokalita v blízkosti rušného města dýchá klidným a přirozeným plynutím času.
Každých několik set metrů je přes řeku vybudovaná lávky nebo most, po nichž lze vystoupat zpět do města. Byla by škoda se ale o tento úchvatný zážitek ochudit. Podél Lučiny můžeme dojít kolem areálu fotbalového hřiště a letního kina přes koupaliště fakticky až k velkému kruhovému objezdu u vlakového nádraží. Budova je cenná jako ukázka architektury bruselského stylu, dlouhotrvající diskuze o jejím dalším využití, případně zbourání, vedly nakonec k vydařené rekonstrukci, která má místu vdechnout nový život a rozšířit jeho funkce.
Celá procházka zabere zhruba hodinku a je dlouhá zhruba tři a půl kilometru.
Foto: Marek Síbrt





