SOVAK ČR k studii proveditelnosti záměru na vytvoření národního regulačního úřadu ČR ...

blank

Do meziresortního připomínkového řízení byl předložen materiál Studie proveditelnosti záměru na vytvoření národního regulačního úřadu České republiky pro síťová odvětví. SOVAK ČR vítá iniciativu Vlády ČR směrem k dlouhodobému zajištění stabilní, spolehlivé a efektivní regulace v oblasti vodovodů a kanalizací. Jakýkoliv návrh změn stávajícího regulačního rámce by měl být motivován hlavně snahou o posílení principu transparentního a předvídatelného výkonu regulace s cílem zajištění kvalitní, spolehlivé a nákladově efektivní služby koncovým zákazníkům za podmínek umožňujících dosažení finanční stability regulovaných subjektů.

Studie správně poukazuje na obecný problém značné roztříštěnosti oboru vodovodů a kanalizací jak na straně regulovaných subjektů, tak i na straně samotných regulátorů. V současné době v České republice existuje více jak 6 400 vlastníků vodohospodářského infrastrukturního majetku a přes 2 700 subjektů pak zajišťuje provoz tohoto majetku a řada subjektů státní správy, která vykonává regulaci a dozor. Na straně druhé ale materiál vůbec neřeší vyhodnocení efektivity současné regulace jako základního vstupu do návrhu změny regulačního prostředí a nestanovuje ani jasně kvantifikovatelné a proveditelné cíle pro každou identifikovanou oblast zlepšení a už vůbec neřeší potřebu a formu redukce počtu regulovaných subjektů, která je klíčem k aplikaci jakéhokoliv obdobného návrhu. Z výše uvedených důvodů SOVAK ČR vnímá návrh spíše jako příspěvek do diskuze o aktuálním stavu regulace oboru VaK než jako reálný podklad pro realizaci změn regulačního prostředí.

Materiál obsahuje také řadu bodů a tezí, které si zasluhují pozornost a širší debatu před jejich případnou implementací v praxi. Ve studii proveditelnosti v kapitole 2.3 se uvádí: „Je zřejmé, že pro řešení tohoto problému nelze hledat pouze v sociální politice a příspěvcích na bydlení, navazujících na ekonomicky a tržně limitovanou regulaci, ale je výzvou pro koordinovanou jednotnou regulaci síťových odvětví založenou na diferenciaci cenového reliéfu síťových služeb adekvátně podle rozvrstvení příjmů domácností, které se navíc v čase prohlubuje.“ Implementace tohoto principu do mechanismu regulace síťových odvětví by znamenala zásadní odklon od dosavadního přístupu tvorby plně nákladové ceny pro koncové zákazníky. SOVAK ČR musí odmítnout tento přístup, neboť s velkou pravděpodobností by vedl k znevýhodňování vybraných subjektů, přenášení skutečných nákladů mezi jednotlivými zákazníky, či zabránění tvorby dostatečných prostředků na obnovu a opravu infrastruktury, kde stávající regulátor Ministerstvo zemědělství opakovaně označuje současný stav u řady zejména menších vlastnických subjektů jako nedostatečný.

Za zcela neakceptovatelné je možné považovat systém křížových dotací napříč jednotlivými obory, viz kapitola 2.2: „Druhou cestou je regulovaná podpora investic do sítových služeb v jiném odvětví, která by umožnila využít úspor z lokálního souběhu provozování více služeb (economy of scope).“ SOVAK ČR nesouhlasí s tezí vytvářet prostřednictvím regulace cen v jednom sektoru prostředky pro dotaci cen či nutných investic v jiném sektoru. Tento způsob regulace by jednoznačně znamenal deformaci tržního prostředí a je tak v přímém rozporu s legislativou Evropské unie, zejména Rámcovou vodní směrnicí.

K hlubší diskuzi jsou rovněž i uvažované náklady spojené s ustanovením a následným provozem národního regulačního úřadu. Jen pro sekci vodovodů a kanalizací se počítá s přijetím 70 pracovníků a ročními provozními náklady ve výši přes 70 mil. Kč za rok. Předložená studie pak navrhuje hrazení těchto nákladů zavedením přirážky jak k platbě za vodné, tak i platbě za stočné v průměrné výši cca 0,10 Kč/m3. Celková přirážka v platbách za vodné a stočné ve výši 0,20 Kč/m3 se na první pohled může jevit jako nízká. Na druhé straně SOVAK ČR musí poukázat na skutečnost, kterou potvrdil i nedávno zveřejněný výstup Ministerstva zemědělství Benchmarking v oboru VaK za rok 2015, že řada měst a obcí nemá v cenových kalkulacích zahrnuty prostředky na budoucí obnovu infrastruktury v dostatečné výši, či je nemá zahrnuty vůbec. Řada měst a obcí rovněž přistupuje k udržování nízké cenové hladiny dotacemi z městských či obecních rozpočtů formou záporného kalkulačního zisku. Zavedení jakékoliv přirážky ke stávajícím platbám za vodné a stočné nelze v tuto chvíli považovat za vhodné a jak pro vlastníky, provozovatele, ale i koncové zákazníky za motivující. Již v současné době patří obor vodovodů a kanalizací k jedním z nejvíce daňově zatížených, když na nejrůznějších daních, poplatcích a odvodech získává stát z fakturovaného vodného a stočného cca 41 % z těchto plateb. Náklady na provoz národního regulačního úřadu pak mají zcela fixní charakter, nijak nesouvisející se skutečným objemem fakturovaného vodného a stočného. Pokud by v budoucnu došlo k dalšímu snižování spotřeby pitné vody v domácnostech a v průmyslu, pak by bez pochyby došlo ke zvýšení této přirážky, a tím i zvýšení plateb za vodné a stočné pro koncového zákazníka. Dalším aspektem je budoucí reálná nákladovost úřadu – pro srovnání stačí uvést náklady obdobného regulačního úřadu OFWAT ve Velké Británii, který reguluje méně jak 1 % z počtu subjektů v České republice, a to s náklady, které jsou řádově vyšší, přičemž více jak dvojnásobné náklady, spojené s regulací a stanovováním cen ze strany OFWAT, vznikají i na straně regulovaných společností.

Ve zmiňovaném materiálu je diskutována pouze varianta zavedení národního regulačního úřadu bez porovnání s jinými způsoby výkonu regulace síťových služeb. Taktéž studie řádně nezhodnotila činnost stávajících regulačních orgánů. Tato studie pak už vůbec nevysvětluje přínos sloučení pod jednoho regulátora, zejména pak v porovnání se stavem, kdy jsou jednotlivá odvětví regulována samostatně. Zde, jestliže opravdu dle autorů předloženého materiálu stávající regulaci nezvládá několik subjektů, institucionalizace do jednoho úřadu tento problém nevyřeší, pouze přesune část úředníků ze stávajících ministerstev, a ještě navýší jejich počet. Pokud jde o přenos zkušeností ze zahraničí, pak jedinou zemí s centrálním regulačním úřadem je podle této studie Lotyšsko, další země využívající instituce společného regulátora jako například Německo, Nizozemí či Lucembursko řeší regulaci oboru vodovodů a kanalizací samostatným úřadem.

SOVAK ČR je přesvědčen, že předložená studie může sloužit jako úvodní podklad pro zkvalitnění či případnou reorganizaci stávajících regulátorů v oboru vodovodů a kanalizací. Tato studie však podle SOVAK ČR není dostatečným základem, ze kterého by vyplývaly přínosy při zavedení národního regulačního úřadu. V případě, že stávající či budoucí vláda chce otázku regulace řešit koncepčně, je nutné zpracovat před studií proveditelnosti či namísto ní jiné dvě studie a to:

  • Studii, která objektivním a věcným způsobem popíše problémy a nedostatky stávající regulace. Bez detailního popsání stávajících problémů regulace nelze řešit přínos zavedení národního regulačního úřadu.
  • Studii, která popíše způsob řešení regulace oboru vodovodů a kanalizací v zahraničí s ohledem na počty regulovaných subjektů se zaměřením na způsob řešení problémů identifikovaných v první studii

SOVAK ČR se nebrání širší diskuzi nad obecným rámcem regulace oboru vodovodů a kanalizací v České republice. SOVAK ČR i díky svému členství v dalších evropských asociacích a detailní znalostí praktických problémů stávající regulace disponuje dostatečným odborným zázemím a nabízí aktivní participaci při zpracování obou výše navržených studii.

Ing. Oldřich Vlasák
ředitel SOVAK ČR

Za technickou správnost odpovídá: Ing. Filip Wanner, Ph.D.

Scroll to Top