Zbyněk Kohoutek: Potkanů je nejvíce v okolí vody a tam, kde je ...

blank

Zbyněk Kohoutek pracuje pro Pražské vodovody a kanalizace jako deratizér dvaadvacet let. Vyzbrojen je pouze trubkou a jedem. Denně ho do kanálů, které okupují miliony potkanů, nasype až pětatřicet kilo. Publikujeme rozhovor, který vyšel v MF Dnes.

Jak se člověk stane deratizátorem? 
V roce 1995 jsem dal výpověď ve své tehdejší práci u Metrostavu, kde jsem dělal betonáře. Měl jsem odjet do ciziny, jenže plány se nakonec změnily a já zůstal v Čechách. Tak jsem se přihlásil na pozici deratizátora, kde zrovna nabírali. 

Jaký je běžný pracovní den deratizátora? 
Ráno se dozvíme ulice, které vytipuje pražská Hygienická stanice. Pak přijedeme na místo, otevřeme kanál a přístrojem změříme množství metanu, nebo jiných škodlivých látek, které by nás mohly přiotrávit. Pak plastovou rouru nasměrujeme na kantku, což je takový žlábek v kanalizaci, a tam hodíme jed. Takto to chodí od dubna do října. 

Jak se okolí dívá na vaši práci?
Když někde řeknu, že jsem deratizátor, tak hodně lidí ani neví, co to znamená. Někdo sice ohrnuje nos, ale když budou mít doma šváby, nebo potkana, tak jim přijdu vhod. Myslím si, že každá práce je důležitá. Kdyby nikdo potkany nehubil, běhali by všude po ulicích. 


Kolik máte kolegů deratizátorů?
 

Plošnou deratizaci pro PVK dělají dvě osádky po dvou lidech. Dohromady do 35 kanálových vpustí naházíme denně 35 kilo jedu. 

Z čeho se nástraha skládá? 
Jsou to piškoty, oříšky, pekařské drobky, šrot a další suroviny stlačené do placky, která tvarem připomíná čokoládu. Dnes nám jed dodává firma, ale když jsem v této práci začínal, tak jsme si museli směsi míchat sami. Suroviny jsme hledali, nebo nám je vozili z prodejen. Šlo o zbytky z obchodů, jako olej z friťáků, čokoláda a části kuřat. Z toho jsme vytvořili směs, do které jsme vsypali jed. Při tom jsme museli mít masky s filtrem, protože se u toho strašně prášilo. 

Přijde mi, že se způsob hubení potkanů od té doby víceméně nezměnil.
Mění se druhy nástrah pro potkany. Kdysi se potkanům dával brom, jenže potkani mají ochutnavače, a ten když umře hned po sežrání návnady, tak se jí ostatní vyhnou. Teď se vyrábí jedy, které potkanům pomalu ředí krev a v podstatě po třech až sedmi dnech vykrvácí. 


Jak poznáte, že deratizace byla úspěšná?
 

Lze jen poznat, že deratizace začala. V čistírně odpadních vod se totiž na takzvaných česlech najednou objeví větší množství mrtvých hlodavců, které sem donese voda. Ale spočítat to opravdu nelze. 

Lze vůbec odhadnout, kolik potkanů pod Prahou žije?
To nikdo nemůže přesně vědět, ale odhaduje se, že na jednoho obyvatele připadá čtyři až pět potkanů. Oni nemají žádného přirozeného nepřítele a navíc samičky rodí 8 až 10 mláďat třikrát za rok. 

Jaká část Prahy je podle vašich zkušeností nejvíce zamořená? 
Potkanů je nejvíce tam, kde je nepořádek a v okolí vody. To znamená okolo přírodního parku Rokytka u Říčan, v blízkosti Botiče a také v parku Folimanka jich je podle mého názoru hodně. 

Jak předcházet tomu, aby se v okolí potkani neusídlili? 
Lidi by neměli házet jídlo do popelnic, měli by recyklovat odpad a nesplachovat do záchodů zbytky jídel. Přejedený potkan pak nemá chuť na naší směs s jedem. 

Potkan prý dokáže vlézt do bytu záchodem. 
To pro potkana není problém. Od známých jsem slyšel, že se došplhal až do třináctého patra v paneláku. 

Prahu, ale i další města, začala trápit invaze štěnic. Zejména v bohatších čtvrtích. Čím to je? 
Myslím si, že lidé si je často přivezou v kufru z ciziny. Byli jsme u slečny, která měla problémy se štěnicemi až po příjezdu z Portugalska. To samé se může stát, když vám přivezou nový nábytek. Nejde to nikdy přesně odhadnout. Štěnice se dokáží dobře zakuklit a mohou vylézt až za několik měsíců. 

Mravenci se prý nesmí hubit. Je to pravda? 
Je rozdíl, pokud se jedná o mravence lesní, nebo o takzvané faraony. Lesní mravence hubit nemůžeme, ale lidi na sídlištích trápí většinou faraoni, které zlikvidovat můžeme. Zákaz deratizace platí také na sršně a včely, ty jsou chráněné. O ty se musí postarat hasiči. 

Máte nějaké zážitky, které nejsou pro vaši práci úplně běžné
Slyšel jsem o případu, kdy si děti ve školce myslely, že hladí králíčka, ale on to byl přiotrávený potkan. Naštěstí takový potkan je hodně otupený a není nebezpečný. Nakonec to dopadlo myslím dobře. 

 Můžete odhadnout, kolik potkanů jste mohl za tu dobu zahubit? 
To opravdu nemám ponětí, možná miliony (smích). Upřímně vám ale řeknu, že potkany během práce vídám málokdy. 

Scroll to Top