Iniciátorem proměny Hlučínského jezera na rekreační oblast je vodohospodář Josef Boček z Píště na Hlučínsku. Letos v březnu oslavil své 91. narozeniny. Absolvoval průmyslovou školu s vodohospodářským zaměřením v Lipníku nad Bečvou a v oboru pracoval celý život. Inspiraci k přeměně jezera v Hlučíně našel u Bodamského jezera, kam emigroval jeho syn. Přinášíme rozhovor, který Boček poskytl deníku Opavský a Hlučínský Region.
Jak jste se vůbec k Hlučínské štěrkovně dostal?
Působil jsem třicet let na krajském národním výboru (KNV) a měl jsem na starosti vodohospodářskou problematiku. Řešili jsme například záležitosti přeměny těžebních oblastí v Koblově, Antošovicích. Přeměna na rekreační oblast se povedla nakonec jen v Hlučíně.
Kde jste vzal inspiraci?
Inspiraci jsem našel u Bodamského jezera, kam emigroval můj syn a já jsem ho tam několikrát navštívil.
Byla cesta k přeměně na rekreační oblast složitá?
Nejdřív na to nikdo nechtěl slyšet a nikdo se tím nechtěl zabývat. Až jsem dal stížnost na tajemníka krajského výboru KSČ Mamulu, aby si nadřízení všimli, že štěrkovnu lze využít i pro rekreaci. Nakonec mě začali nadřízení tlačit, ať své nápady dám na papír a nechám si je patentovat. Pak se tím podle zákona už museli zabývat. O projekt jsem bojoval tři roky. Nakonec jsem mohl zatlačit i na těžební společnost – Štěrkovny Olomouc -, aby začala ještě během těžby oblast rekultivovat dle mého projektu.
V čem spočíval váš návrh?
Hlavní myšlenka byla v tom, že prostor se musí přeměnit ve stavbu ještě během dobývání štěrkopísku. Navrhl jsem a nechal zrealizovat například zvednutí cesty do Děhylova skoro o tři metry. Když myšlenku na vybudování rekreační zóny všichni vzali za své, začali za mnou chodit představitelé různých sportovních klubů a měli na mě požadavky, například kanoisté nebo veslaři.
Co akci pomohlo nejvíce?
Dohodli jsme se společně se čtyřmi odbory KNV na sdruženém socialistickém závazku a ve svém volném čase bez nároku na honorář jsme na něm pracovali od roku 1980. Podle plánů se počítalo s ukončením těžby v roce 1983. Řízená rekreace se předpokládala od roku 1990. Kolaudace nakonec proběhla až v roce 2000.
Jak se promítla do příprav rekreační zóny změna režimu?
Změnou režimu nastal zvrat. O celý projekt se do té doby staral Severomoravský KNV Ostrava. Ten na rekultivaci štěrkovny počítal s částkou zhruba 900 milionů korun. Ještě před revolucí byl Sportovně-rekreační areál Hlučín (SRA) navštěvován desítkami tisíc návštěvníků. Po sametové revoluci, kdy se zrušily krajské úřady, si počalo město Hlučín protiprávně přivlastňovat veškeré věci patřící dočasně do správy areálu a také si jej nechalo zapsat do katastru nemovitostí v Opavě. Udržení biologického efektu vody nádrží bylo zaručeno rozsáhlým systémem nápustných objektů a bočních bazénů. Zrušení tohoto systému zapříčinilo znehybnění – umrtvení vody v nádržích, čehož důkazem je zarůstání vodních ploch vodní vegetací.
Co je podle vás největším problémem jezera?
Právě zmíněné umrtvení vody v jezerech. Možnost napravení tohoto stavu vidím jedině v tom, kdyby se obce a další subjekty, které si přivlastnily jednotlivé věci z majetku vloženého do SRA v Hlučíně, sdružily ve spolek obcí pro dostavbu rozestavěného areálu.
Jak hodnotíte současný projekt rekultivace jezera?
Podle mého dojmu jde o zastírání neblahého hospodaření s bývalým majetkem státu, který podle legislativy neměl být do vlastnictví města Hlučína převeden. To potvrdil v roce 2000 i předseda Okresního úřadu v Opavě.