
Nádrž Skalka u Chebu se potýká s rozvojem sinic od svého napuštění v roce 1964. Přestože se za poslední desetiletí podařilo výrazně snížit přísun fosforu, podmínky pro množení sinic přetrvávají.
Hlavní příčinou byla od počátku vysoká zátěž fosforem z povodí Ohře a Reslavy, zejména z komunálních odpadních vod, zemědělství a průmyslu v Německu. Situaci v minulosti zhoršoval také provoz elektrárny Arzberg, která do Reslavy vypouštěla oteplenou vodu zatíženou živinami.
Problém byl v letech 1969 až 1977 řešen opakovaným používáním modré skalice. Její účinek však byl pouze krátkodobý a současně znamenala další ekologickou zátěž v podobě vnosu mědi.
Od 90. let se čištění odpadních vod v německé části povodí výrazně zlepšilo a přísun fosforu klesl až o 80 procent. Elektrárna Arzberg navíc ukončila provoz. Sinice ze Skalky nezmizely. Přispívá k tomu i mělký charakter nádrže a dlouhá doba zdržení vody, která může během vegetační sezony dosahovat až sto dnů.
„Za více než 60 let se zároveň nahromadila zásoba fosforu, který se za specifických podmínek může opětovně uvolňovat do vody a podporovat další eutrofizaci,“ vysvětluje vedoucí oddělení hydrobiologie a mikrobiologie Povodí Ohře Emil Janeček.
V nádrži se podle něj dlouhodobě vyskytují zejména rody Microcystis, Aphanizomenon a Dolichospermum.

