Česká republika čelí v posledních týdnech vlně extrémního sucha, která tvrdě zasahuje zemědělství, krajinu i zásoby vodních zdrojů. Klesající hladiny povrchových a podzemních vod vyvolávají naléhavou potřebu koncepčních řešení. Mendelova univerzita v Brně proto společně s partnery vyvíjí v projektu WAMPES nástroje, které pomohou správcům povodí a samosprávám efektivně plánovat adaptaci krajiny na klimatickou změnu s využitím přirozených přírodních procesů.
Nový přístup spočívá v hodnocení takzvaných ekosystémových služeb, tedy konkrétních přínosů, které příroda společnosti poskytuje. Odborníci se zaměřují na schopnost krajiny zadržovat a čistit vodu, ochlazovat okolní prostředí nebo podporovat biologickou rozmanitost. Namísto nákladných technických zásahů, jako je masivní výstavba betonových hrází, projekt upřednostňuje řešení blízká přírodě.
Mezi ně patří například výsadba lesů, budování zelených střech, zakládání mezí v zemědělské krajině či obnova přirozených záplavových území kolem řek. „Tento přístup umožňuje efektivněji identifikovat a posuzovat přírodě blízká opatření, která využívají přirozené procesy v krajině k řešení různých problémů. Místo technických zásahů se pracuje s přírodou tak, aby sama pomáhala situaci řešit,“ vysvětluje řešitel projektu z Mendelovy univerzity v Brně Jiří Schneider.
Data jako základ pro správná rozhodnutí
Hlavním přínosem projektu WAMPES, který vzniká za podpory Technologické agentury ČR, je převod vědeckých poznatků do praxe. Výzkumníci vytvářejí metodiky, specializované mapy, softwarové nástroje a veřejnou databázi. Tyto výstupy poslouží státní správě, krajům i správcům povodí k tomu, aby dokázali přesně vyhodnotit přínos jednotlivých opatření a investice směřovali tam, kde budou mít největší efekt v boji proti suchu. „Výstupy našeho projektu jsou praktické nástroje pro rozhodování, díky nimž mohou stát, kraje i správci povodí jednoduše vyhodnotit přínos jednotlivých opatření a lépe zacílit kroky v boji se suchem,“ dodává Schneider.
Rizika odkládání investic jsou enormní
Podle odborníků je klíčovým faktorem úspěchu především včasná realizace změn. Odkládání adaptace krajiny by mohlo mít fatální ekonomické a společenské následky, včetně degradace půdy, přehřívání měst a nedostatku pitné vody. „Pokud nebudou adaptační opatření na zadržení vody v krajině realizována včas, dojde k prohlubování dopadů klimatické změny, zejména zvyšování intenzity sucha, přehřívání měst a zvýšené hrozbě přívalových povodní. Snížená schopnost krajiny zadržet a postupně uvolňovat vodu povede k poklesu zásob podzemních vod, degradaci půdy a vyšší zranitelnosti zemědělství i ekosystémů. Odkládání investic zároveň výrazně zvýší budoucí ekonomické náklady na řešení škod, obnovu infrastruktury a zajištění vodních zdrojů,“ upozorňuje Stanislav Ruman z Ostravské univerzity.
Nutnost koordinace ve velkém měřítku
Úspěšná ochrana vodních zdrojů se neobejde bez široké institucionální spolupráce a nadregionálního plánování. Jednotlivé kroky na sebe musí logicky navazovat, aby se jejich účinek v území sčítal. „V podmínkách měnícího se klimatu a rostoucího zatížení ekosystémů je nezbytné v České republice účinně koordinovat opatření na podporu vodních zdrojů, a to v rámci širších územních celků. Jen tak mohou jednotlivá opatření působit souladně, přinášet pozitivní dopady na více ekosystémových funkcí a posilovat vzájemné vazby v krajině,“ uzavírá Jiří Jakubínský z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Výsledky celého tříletého výzkumu a představení vyvinutých nástrojů pro praxi budou prezentovány na odborné konferenci zaměřené na hospodaření s vodou a ekosystémové služby, která se uskuteční 5. až 6. listopadu 2026 v Mělníku.