Povodňové události v posledních sedmadvaceti letech způsobily v České republice škody přesahující 260 miliard korun, což podtrhuje kritický význam efektivních protipovodňových opatření.
Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) se v nedávné prověrce zaměřil na hospodaření ministerstva zemědělství, které v letech 2020–2024 vynaložilo 7,1 miliardy korun na ochranu před povodněmi a posílení retenční schopnosti krajiny. Přestože investice do projektů byly většinou vyhodnoceny jako hospodárné, kontrola odhalila zásadní nedostatky v naplňování strategických cílů a v samotném nastavení dotačních programů.
Podle závěrů NKÚ není v současné době zajištěno dostatečné zadržování vody v krajině, a to přes existenci resortní „Strategie 2030“. Z osmi kontrolovaných dotačních programů resort neplnil plánované cíle u tří z nich, přičemž největší deficit vykázala právě opatření zaměřená na retenci. Alarmující výsledky přinesla kontrola programu podpory na drobných tocích a malých nádržích, kde ministerstvo zemědělství nedosáhlo stanovených hodnot u dvou třetin sledovaných ukazatelů. Například záměr rozšíření retenční kapacity byl naplněn pouze ze 49 % a plán na obnovu koryt toků se podařilo realizovat jen z jedné pětiny.
Kontroloři rovněž upozornili na problematickou praxi upravování cílů v průběhu času. U vybraných programů docházelo k opakovanému snižování původních ambicí, aby bylo možné vykázat splnění alespoň formálně. Typickým příkladem je ukazatel retenčního objemu, který byl v původním zadání naplněn pouze z 22 %, avšak po následném administrativním snížení cíle vykazoval stoprocentní plnění. Pavel Hrnčíř, člen Kolegia NKÚ, v této souvislosti varoval, že takové úpravy nezvyšují skutečnou ochranu území a každý odložený projekt může v budoucnu znamenat fatální škody na majetku státu i občanů.
Koncepční slabinu spatřuje NKÚ v samotné struktuře Strategie 2030, která postrádá jasné ukazatele pro hodnocení reálných přínosů poskytované podpory. Resort podle kontrolního závěru předem nezjišťuje potřeby pro výstavbu či rekonstrukci rybníků a nádrží, což znemožňuje objektivní posouzení, zda vynaložené prostředky skutečně odpovídají prioritám v území. I když kontrola 35 konkrétních projektů u sedmi příjemců potvrdila, že většina prostředků byla vynaložena v souladu se zákonem, u části z nich byla efektivita snížena zanedbanou údržbou, která vedla k zanášení koryt sedimenty a snížení průtočné kapacity.