David Köhler: na pozici ředitele Ostravského oblastního vodovodu vstupuji s respektem

David Köhler, současný zástupce technického ředitele SmVaK Ostrava, se od roku 2026 ujme vedení Ostravského oblastního vodovodu. V rozhovoru pro magazín SmVaK Ostrava Z první ruky prozradil, jaké zkušenosti si přináší z dosavadní kariéry a jaké plány má pro budoucnost vodárenského systému v Moravskoslezském kraji. Redakce vodarenstvi.cz publikuje rozhovor s Davidem Köhlerem v plném znění. 

Co Vás vedlo ke studiu vodárenského oboru na vysoké škole?
Prvním důležitým rozhodnutím na střední škole bylo to, vybrat si vůbec studium na stavební fakultě. Už na konci gymnaziálních studií jsem inklinoval k technicky orientovanému zaměření, takže šlo v zásadě o rozhodování, zda se vydat směrem ke strojírenství, nebo stavebnictví.
Když jsem vše zvažoval, bral jsem v úvahu, že se po konci vysokoškolského studia budu chtít pravděpodobně vrátit do našeho regionu, a věděl jsem, že moravskoslezský region je poměrně dost zaměřený také na strojírenský průmysl a o práci v tomto oboru by asi nouze nebyla.
Nakonec jsem se ale rozhodl pro stavařinu. Zjednodušeně z toho důvodu, že jsem měl blíže k cihlám než k ozubeným kolečkům. Toto zaměření se mi zdálo ve svém důsledku hmatatelnější.
Po začátcích studia na Stavební fakultě VUT v Brně jsme se v druhém ročníku rozhodovali o dalším zaměření a moje volba padla na vodohospodářský obor, k čemuž přispěla souhra více faktorů.
Přednášející v tomto oboru na univerzitě přednášel velmi zajímavě, uměl studenty ve srovnání s jinými obory zaujmout a nadchnout. Nejdůležitějším motivačním faktorem pak pro mě bylo, že voda pro mě byla něčím hmatatelným, něčím, na co si mohu sáhnout. Voda je něco, co umí svou silou vtáhnout.
Studoval jsem obor, který se prioritně zaměřoval na vodovody a kanalizace, nicméně součástí studia byla i takzvaná velká voda, tedy výstavba přehrad, jezů, poldrů nebo koryt. Vlastně se jedná o velké záměry typu plavební komory, výstavba nádrží, což je mimo jiné v našem regionu nyní velmi aktuální, až po vodovody a kanalizace, tedy infrastrukturu, kterou využíváme každý den. To je pro mě velmi hmatatelné a hrálo to zásadní roli v mém rozhodování, proč jsem se stal vodařem.

A splnilo studium i to, co následovalo po něm, Vaše očekávání?
Myslím si, že ano. Studium i práce v oboru mě naplňovala před příchodem do SmVaK Ostrava a naplňuje mě i nyní po pěti letech ve firmě. Když se ještě vrátím ke svému rozhodování o budoucím směřování, tak je zřejmé, že si mladí lidé nyní vybírají především obory s humanitním zaměřením na úkor těch technicky orientovaných, kde se pak projevuje nedostatek studentů.
Platilo to v zásadě také pro stavební fakultu, kde si konkrétně vodárenskou specializaci příliš lidí nevolí. Trend je jednoznačně vidět i dnes, kdy studentů ve vodohospodářských oborech ubývá. To na mě vlastně svým způsobem působilo jako motivační faktor. Řekl jsem si, ano, takoví lidé budou potřeba. Na pracovním trhu o ně bude zájem.

Bylo jednoznačné, že se po ukončení studia v Brně vrátíte do Ostravy, nebo jste uvažoval o tom, že byste zůstal na jihu Moravy nebo jinde mimo region?  Ostatně řada Vašich studijně-pracovních aktivit během studia tomu mírně napovídá…
Zcela jednoznačné to nakonec nebylo, byť nějakým způsobem jsem si od začátku s tou myšlenkou vrátit se pohrával. Ale v průběhu studia, kdy jsem začal při škole pracovat v oboru v Brně, tak se některé okolnosti začaly měnit a kdyby nepřišla následně nabídka ze SmVaK Ostrava, tak bych pravděpodobně na jižní Moravě nějakou dobu ještě zůstal. Nicméně nabídka, která před šesti lety přišla, byla tak lákavá, že jsem neváhal a rozhodl se ji přijmout.

O jakou nabídku se jednalo? Jak k tomu došlo, že Vás SmVaK Ostrava oslovily?
Ke konci studia jsem se začal specializovat na hydraulické modelování vodovodních a kanalizačních sítí. Dozvěděl jsem se, že SmVaK Ostrava jsou jednou z mála vodáren, která má pro tuto oblast specializované oddělení. Takže jsem zaslal motivační dopis s životopisem a na ten reagoval technický ředitel Martin Veselý. Byl jsem následně pozván na pohovor, který proběhl k oboustranné spokojenosti, a to byl vlastně začátek mého působení ve firmě.

Jak vzpomínáte na své začátky ve firmě? Byla očekávání, předpoklady, které mohly vycházet ze studia, a realita v rovnováze?
Začátky byly pochopitelně náročné. Ale v tom se asi nevymykám situaci, v nichž se mladí po ukončení studia a přechodu do praxe obvykle ocitají. Přestože jsem věnoval během studia značné úsilí tomu, abych se připravil na přechod do vlastní praxe co nejlépe, to první setkání člověka s praxí každého pochopitelně trochu překvapí a klade před něj řadu nečekaných výzev a situací.
Na druhou stranu si myslím, že v rámci možností a tehdejší situace jsem to zvládl velmi dobře. Do kolektivu jsem zapadl poměrně rychle, byli jsme na oddělení hydrauliky dobrá parta. Komplikací s ohledem na úvodní zapracování tehdy bylo to, že jsem byl v práci možná dva týdny a přišla na začátku roku 2020 první covidová vlna.  Období opakovaných pandemických vln a z nich vyplývající omezení a lockdownů asi nemusíme detailně rozebírat, protože si ho v paměti nese každý z nás. Každopádně pro mě to byla dost významná komplikace v tom, že po příchodu do nového zaměstnání, navíc prvního po dokončení univerzity, je pro člověka přínosný každodenní a pravidelný kontakt s kolegy. Ti mohou člověka učit novým dovednostem a praktickým znalostem, pomáhat mu v orientaci, v praktické aplikaci toho, co se dozvěděl ve škole a znal doposud spíše v teoretické rovině. Tady musím poděkovat všem kolegům, kteří mi v rámci tehdejších možností opravdu pomohli v tom, aby moje zapracování proběhlo, pokud možno, bezbolestně. Já dnes díky toho mohu i přes drobné překážky hodnotit tyto začátky pozitivně.

Co jste měl na starosti během uplynulých dvou let jako projektový manažer technického útvaru?
V roce 2023 se má pozice změnila a stal jsem se projektovým manažerem. V ní působím i nadále do konce roku, než převezmu odpovědnost za vedení útvaru Ostravského oblastního vodovodu.
Tato pozice se transformovala z původní, která nesla název metodik útvaru technického ředitele. Nicméně majoritní část pracovní náplně tvořilo právě řízení a koordinace projektů napříč celou naší společností. Ať už se jednalo o projekty technického či legislativního rázu nebo z oblasti informačních technologií. Ten záběr byl tedy poměrně široký.

Mohli bychom zmínit příklady některých projektů, které jste měl v uplynulých dvou letech na starosti?
Z hlediska technické praxe byl určitě zajímavý pilotní projekt nasazení nástrojů Pipediver a Smartball, který jsme v roce 2024 realizovali právě ve spolupráci s útvarem Ostravského oblastního vodovodu v přivaděčích Beskydského skupinového vodovodu na Frýdecko-Místecku. Za touto inovativní technologií pro diagnostiku vodovodních sítí stojí nadnárodní společnost, takže tým tvoří odborníci z celého světa. Právě koordinace projektového týmu složeného ze zahraničních pracovníků byla výzvou jak z hlediska komunikace, tak z hlediska řízení praktického nasazení těchto nástrojů v našem regionu. Tomu předcházelo několik měsíců intenzivní přípravy, aby bylo možné projekt v našich podmínkách realizovat.
Co se týká legislativně orientovaných projektů, tak jsme se v loňském roce věnovali projektu, který de facto spojoval celou naši společnost napříč útvary. Zaměřoval se na legislativní plnění požadavků daných novelizacemi zákona o vodovodech a kanalizacích a související vyhlášky 428.
V segmentu zmiňovaných IT projektů je neoddiskutovatelným faktem, že celá naše společnost směřuje k postupné digitalizaci, automatizaci a implementaci nových systémů, které mají do budoucna zajistit efektivnější a snadnější práci. Věnoval jsem se tedy analýze a průzkumu trhu v oblasti systémů ERP a TIS. Přičemž jsme se přesunuli v letošním roce do další fáze, kdy jednáme s mateřskou společností o možnosti dodání a implementaci částí těchto systémů do našeho prostředí.

Uvažoval jste o tom, že byste někdy vyměnil obor a opustil vodárenství? Případně za jaký obor?
Abych pravdu řekl, tak ne. Jak jsem na začátku řekl, přes různá úskalí mě doopravdy tento obor naplňuje celých de facto deset let, kdy jsem s ním v kontaktu. A neustále vidím nové motivační faktory, které posilují mou vůli v něm dále pracovat, rozvíjet se a posouvat sebe, tým, v němž působím, i celou společnost dle svých možností, kompetencí a odpovědností dál.
Také se na to dívám prizmatem toho, že pokud nebude mladá generace, za níž se stále považuji, dostatečně motivovaná v oboru pracovat a dále ho rozvíjet a posouvat v kontextu vývoje celé společnosti, tak může vodárenství v budoucnosti poměrně silně narazit s nemilými důsledky pro všechny, jichž se to může dotknout.

Jak jednoznačné bylo rozhodnutí se přihlásit do výběrového řízení na pozici ředitele Ostravského oblastního vodovodu? Co všechno jste v tomto ohledu zvažoval a jaké faktory převážili, že jste se do toho pustil?
Ta motivace ve mně zrála delší dobu. Jedním z faktorů, který jsem bral do úvahy, bylo to, že ke změnám na těchto pozicích v naší společnosti nedochází příliš často, teď se otevřelo okno příležitosti, která se nemusí poměrně dlouhou dobu opakovat. To určitě přispělo k mému rozhodnutí se do konkurzu přihlásit.
Zásadním faktorem bylo také to, že dva roky pracuji jako projektový manažer, jak jsme o tom hovořili před chvílí. A za jednu ze svých nejsilnějších stránek považuji schopnost spolupráce, komunikace a organizace lidí. To vnímám jako kompetence, které budu moci v pozici ředitele poměrně dobře uplatnit a realizovat v praxi. A vlastně jde o předpoklady dle mého názoru pro tuto pozici nezbytné.
V naší společnosti v posledních letech dochází k poměrně výrazné generační výměně na manažerských funkcích, kdy do pozic vedoucích oddělení nebo provozů přicházejí noví lidé, kteří budou mít ambice společnost nějakým způsobem směřovat a posouvat směrem tak, jak se transformuje celá společensko-ekonomická realita okolo nás. Tito lidé budou v dalších letech a desetiletích chtít vodárnu transformovat, aby dokázala čelit všem výzvám, které obor přináší a přinášet bude, ať již v legislativní, technické, provozní nebo jiné oblasti.

Jaké byly první pocity, když jste zjistil, že jste ve výběrovém řízení uspěl?
Samozřejmě to byla radost. Nicméně současně jsem si uvědomoval hned od počátku, že se touto novou situací do značné míry mění také můj život. Tato pozice s sebou totiž nese velmi vysokou míru odpovědnosti za záležitosti, které řeší a jsou v kompetenci tohoto manažera.
Nicméně moje odhodlání uspět bylo velmi vysoké, nyní je moje odhodlání uspět do budoucna ještě vyšší, takže jednoznačně převažuje motivace, odhodlání vše zvládnout a jsem pozitivně naladěn a připraven čelit výzvám, které přede mnou logicky budou stát. A je mi jasné, že nebudou často snadné a triviální.

Co jste se prozatím o útvaru, který budete od nového roku vést, dozvěděl? V jaké fázi je přebírání potřebné agendy?
Se stávajícím ředitelem útvaru máme nastavený harmonogram předání jednotlivých agend, které pod tento útvar spadají. Adaptační proces jsme započali oficiálně na začátku září. Symbolicky na výjezdní poradě útvaru v areálu Úpravny vody Podhradí, kde jsem byl ze strany generálního ředitele oficiálně představen všem vedoucím a členům svého budoucího týmu. Postupně probíhá předávání všech agend tak, abychom během tří měsíců tento adaptační proces zvládli a ke konci roku bylo vše bez problémů předáno.

Jaké jsou hlavní krátkodobé, střednědobé či dlouhodobé úkoly, které před Vám stojí?
Když začnu obecněji a nevztáhnu vše ke zmiňované časové ose, tak ze svého osobního hlediska vnímám jako své vlastní priority z hlediska řízení útvaru Ostravského oblastního vodovodu plnění všech legislativních požadavků, především v oblasti kvality vody, které doba přináší a dále přinášet bude, dále nezbytnou obnovu infrastruktury, implementaci, bezproblémový chod a rozvoj informačních technologií a systémů, postupující digitalizaci a personální stabilitu. Toto je pět základních pilířů, které vnímám jako zásadní.
Když půjdeme po časové ose, tak pro každého nového manažera je na počátku jednou z nejdůležitějších věcí udělat si jasnou představu o personálním zázemí daného útvaru. To znamená, že v tom krátkodobém horizontu chci určitě věnovat velkou pozornost práci s lidmi, chci si udělat obrázek o jednotlivých vedoucích, probrat s nimi jejich vize, co oni vnímají ze své pozice jako důležité, kde vidí možnosti pro zlepšení, kam by svoje středisko, které řídí, chtěli posunout. V tom jim samozřejmě chci být jako ředitel nápomocný. To znamená, že na začátku mám v plánu intenzivně řešit personalistiku. Nicméně odborný útvar Ostravského oblastního vodovodu není možné zastavit. Veškeré provozní a technické záležitosti a procesy musí běžet kontinuálně dál, abychom plnili naše hlavní úkoly. Tedy dodávat spolehlivě pitnou vodu ve špičkové kvalitě našim odběratelům. Takže průběžně budu logicky řešit veškeré provozní záležitosti.

A delší výhled do budoucna?
Ve střednědobém horizontu se chci určitě věnovat revizi přístupů v oblasti plánování investic a oprav. S tím souvisí detailní analýza metodických přístupů k hodnocení vodovodních sítí a analýza rizik, které je možné identifikovat. Na základě výstupů budu chtít vytvořit jasnou koncepci plánování zásadních investic do budoucna v kontextu toho, že musíme pracovat s prostředky, které jsou dostupné. Na žádné dotační tituly se v současné době jako privátní společnost na rozdíl od těch vlastněných municipalitami spoléhat nemůžeme. Ať si o této nerovnosti v přístupu státu myslíme cokoliv, realita taková prostě je a nedá se předpokládat, že by se v nejbližší době měla měnit. Úkolem mě jako ředitele páteřního systému pro výrobu a distribuci pitné vody v Moravskoslezském kraji, který je ale významný také pro část Olomouckého kraje, pak bude s těmi prostředky efektivně nakládat tak, aby celý systém stabilně a spolehlivě fungoval i do budoucna.

Jaké budou podle Vás největší změny v oboru za následujících deset let?
Svůj pohled nebo vizi, chcete-li, bych rozdělil na tři základní oblasti. První z nich je bezpečnost. Ta se v budoucnu bude více a více dotýkat všech vodárenských společností. Postupně se dostáváme do fáze, kdy budou firmy v oboru považovány z hlediska legislativy při naplnění daných kritérií za prvky kritické infrastruktury. To sebou logicky přináší povinnosti a požadavky z hlediska nastavení systému bezpečnosti, krizového řízení, otázek týkajících se kyberbezpečnosti a tak dále. Bezpečnost není možné v rychle se měnícím světě, a v současné době je nutné poznamenat, že ne vždy právě žádoucím směrem, podceňovat. Musíme ji brát vážně ve všech jejích aspektech.

Celý svět se také velmi dynamicky vyvíjí v oblasti informačních technologií a digitalizace. Tyto procesy jsou nastartovány také v naší společnosti a je zřejmé, že budou s akcelerující intenzitou pokračovat. Další výzvou do budoucna je oblast lidských zdrojů. Do vodárenských oborů na vysokých školách nenastupuje takový počet studentů, který by sektor potřeboval a bez problémů absorboval. Rád bych proto také spolupracoval s institucemi v akademické sféře na tom, abychom dokázali tento obor zatraktivnit, učinit ho lákavý, přitáhnout k němu více studentů tak, abychom měli zajištěnu personální stabilitu do budoucna. To vše navíc v prizmatu toho, že demografická křivka je neúprosná.