Chalupská slať mezi obcí Borová Lada a osadou Svinná Lada patří jednoznačně k nejznámějším rašeliništím u nás. A jedná se o místo, které stojí pro svou působivost za návštěvu v každém ročním období a při každém počasí. Dojem z místa je pokaždé jiný, příroda zde ukazuje řadu svých podob a tváří. A platilo to i tentokrát, když jsme ho navštívili na přelomu října a listopadu. Jednou během chladného, větrného a místy deštivého odpoledne, po druhé, když Šumava přivítala první podzimní sníh.
Rozloha slati je téměř 140 hektarů, průměrná mocnost rašeliny dva metry a maximální až sedm metrů. Celkově v oblasti dle odhadů leží zhruba 2,34 milionu metrů krychlových rašeliny. Patří do I. zóny Národního parku Šumava. Žije zde řada chráněných rostlinných i živočišných druhů.
K vodní ploše a vyhlídce na lokalitu vede dřevěný chodníček od parkoviště ve Svinných Ladech. Nachází se zde také informační středisko s expozicí o šumavských rašeliništích.
V minulosti se v místě těžila rašelina. Těžba probíhala manuálním způsobem, mechanizace se zde neprosadila. Těžba skončila po roce 1963, kdy byla vyhlášena CHKO Šumava. Od konce devatenáctého století probíhala ruční těžba tak zvaným borkováním, kdy se rašelina vyřezávala speciální lopatkou na kvádry zvané borky. Ty se po proschnutí odvážely k dalšímu využití. Rašelina sloužila jako palivo v domácnostech i průmyslu, nebo jako stelivo pro zvířata. Těžba na konci devatenáctého století vzrostla v důsledku vybudování papírny v sousedním Františkově. V oblasti Chalupské slati bylo vytěženo asi padesát hektarů plochy a zhruba půl milionu metrů krychlových rašeliny. Pro ulehčen těžby byla část slati dokonce odvodněna prostřednictvím systému kanálů.
Z vyhlídky se otevírá krásný výhled na rozlehlou vodní plochu, po níž plují ostrůvky s vegetací typickou pro rašeliniště. Jedná se o unikátní přírodní jev, kdy kusy rašeliništního substrátu porostlé vegetací plují po hladině a nejsou spojeny s dnem. Za vodní plochou se rozkládá specifická šumavský krajina s bývalou obcí Nový Svět a vrcholy Bukovce a Kamenné.
Foto: Marek Síbrt
