Dovolenou v Čechy oblíbeném Chorvatsku lze strávit také jinak než pasivním poleháváním u moře, případně aktivní konzumací v přilehlých občerstvovacích zařízení. My jsme tentokrát na ostrově Cres vyrazili ke sladkovodnímu jezeru Vransko.
Vranská jezera jsou v Chorvatsku dvě. To rozlehlejší se nachází v Dalmácii mezi Šibenikem a Biogradem na Moru, má brakickou vodu, od moře je odděleno pásem země s šířkou jeden až dva kilometry a je největším ostrovem v Chorvatsku.
Vranské jezero na ostrově Cres je zásobárnou pitné vody pro tento ostrov i přilehlý ostrov Lošinj. Hloubka je až 76 metrů a je tak téměř 70 metrů pod hladinou moře. Má rozlohu necelých šest kilometrů čtverečních a koupání v něm je zakázáno. Jezero je krasového původu, je zásobováno podzemními prameny a doplňováno srážkami. Má kapacitu 220 milionů metrů krychlových vody. Je pět a půl kilometru dlouhé a jeden a půl kilometru široké.
Jezero je od roku 1983 ornitologickou rezervací a při návštěvě pochopíte důvod. Ocitnete se uprostřed pestrých zvuků vydávaných jednotlivými ptačími druhy pobývajícími ve vegetaci v okolí vodní hladiny či přímo nad ní. V jezeře žije také pestrá druhová struktura ryb.
My jsme k němu vyrazili z jihovýchodní části od kostela svatých Filipa a Jakuba od vesnice Vrana, od níž dostalo jezero jméno. Od parkoviště u kostela vede lesem stezka přímo k vodě. Je dobře průchozí, zhruba uprostřed dvousetmetrového klesání projdeme osadou Stanić. Zde jsou některé domy a objekty evidentně využívány a částečně opraveny, na jiných se již podepsal nemilosrdný běh času. To samé platí pro okolní zahrady a plochy využívané pro zemědělství. Známky lidské činnosti jsou ostatně zřejmé po celé cestě k hladině, protože stezka vede kolem vybudovaných zídek, které ohraničovaly jednotlivé pozemky. Cesta od kostela k vodě je dlouhá jeden a půl kilometru a zabere vám půl hodinky, opačným směrem s ohledem na převýšení 230 metrů logicky o něco více. Trasa je zde.
Samotná stezka zdánlivě končí několik metrů od vodní hladiny. Nicméně není třeba ztrácet odvahu a propadat panice. Stačí projít několik metrů divočejší vegetací a člověk se ocitne přímo u rozlehlé a křišťálově čisté vodní plochy. Na protější straně jezera se tyčí spíše bezlesý horský hřeben. Ostatně mezi osadami Lubenice – Mali Podol – Vidocići – Grmov jsou vybudovány turistické trasy s vyhlídkami na vodní hladinu. Ty se nicméně otevírají i z opačného břehu od zmiňované usedlosti Stanić.
Tak jak tak, jezero určitě stojí za návštěvu díky své neopakovatelné atmosféře, která čeká na každého, kdo se k poklidné vodní hladině přiblíží.
Foto: Marek Síbrt
