Řada tuzemských měst vnímá riziko zvětšování tepelných ostrovů a podniká kroky ke snížení dopadu negativního jevu na obyvatele.
Například v Praze byl v letech 1961 až 2012 průměrný rozdíl v teplotě mezi centrem a okolím 2,2 °C. Vůbec nejrozpálenější ulice najdete v Holešovicích, části Libně u O2 arény a v průmyslové zóně ve Štěrboholích a Hostivaři.
„Strategie města se v boji s tepelným ostrovem zaměřuje především na zmírňování příčin přehřívání městských částí. Ideální je zmírnit ohřev povrchů, například náhradou umělých materiálů zelení v podobě zelených střech či vertikálních zelených ploch a zejména výsadbou zeleně,“ vysvětluje Marek Vácha, mluvčí Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy.
Rozdíl v teplotě se liší během dne a v noci
Podle Váchy metropoli pomáhají také vodní prvky, u kterých je však potřeba zajistit dostatečný objem vody, aby nedocházelo k jejímu rychlému ohřevu, a tím ke snížení schopnosti chladit okolí. „Za horkých slunečných dnů je rozdíl mezi centrem a okolím během dne většinou menší, do tří stupňů Celsia, ale v noci může dosáhnout čtyř až sedmi stupňů,“ říká Pavel Zahradníček z Českého hydrometeorologického ústavu.
Vysoké teploty prokazatelně vedou k vyšší nemocnosti a úmrtnosti, ohrožené jsou zejména citlivé skupiny obyvatel a lidé s kardiovaskulárními nebo respiračními nemocemi a malé děti. Za vznikem a rozšiřováním tepelných ostrovů stojí větší absorpce a následné vyzařování tepelné energie městskou zástavbou.
Negativně se podílí teplo z automobilové dopravy, průmyslu či klimatizací nebo nedostatek vegetace či oslabené proudění vzduchu. V České republice se průměrná roční teplota v posledních 60 letech zvyšuje o 0,33 stupně za dekádu.