SOVAK ČR k poslaneckému návrhu novely Listiny základních práv a svobod

SOVAK ČR nezpochybňuje potřebu ochrany přírody včetně vodních zdrojů, ale domnívá se, že je k tomu potřeba použít správných a přiměřených prostředků. Ústava je základní právní normou, jejíž stabilita je naprosto klíčová pro organizaci státu a jeho právního řádu. Změny ústavy jsou ale zásahem mimořádným. Ustanovení čl. 7 Ústavy vyjadřuje obecný princip pro ochranu životního prostředí a přírodních zdrojů. Oblast nakládání s vodami a ochrana vod je speciální částí ochrany přírody, a proto je velice detailně rozvedena v řadě zákonů, kromě zákona č. 254/2001Sb., o vodách, především v zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, v zákoně č. 114/1992Sb., o ochraně přírody a krajiny, a zákoně č. 44/1988 Sb., horní zákon.

Tyto zákony stanoví hranice šetrného využívání přírodních zdrojů. Například zákon o životním prostředí v § 11 a následujících stanoví, že území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení. Zároveň tyto právní předpisy upravují činnosti prováděné soukromými subjekty právě s cílem ochrany, typicky lze uvést regulace plynoucí z vodního zákona. Ústava tuto oblast podle názoru SOVAK ČR pokrývá, neopomíjí a navíc v důvodové zprávě k návrhu není předložen žádný relevantní důvod pro změnu tak klíčového předpisu, jakým je Ústava ČR.

Více v textu sdružení zde.