Ředitel Povodí Labe Marián Šebesta: Poldr v Mělčanech? Snad v roce 2020

blank

V druhé polovině července to bylo dvacet let od katastrofální povodně v podhůří Orlických hor. Ta byla zásadním impulsem pro budování protipovodňových opatření v povodí říčky Dědiny. Hlavní ochranný prvek proti velké vodě, kterým měla být suchá nádrž Mělčany, je však zatím pouze ve fázi příprav. Nejen o nich, ale i o současné situaci kolem protipovodňových opatření hovořil Hradecký deník s ředitelem Povodí Labe Mariánem Šebestou. Rozhovor publikujeme v plném znění.


Před 20 lety zasáhla Rychnovsko ničivá povodňová vlna. Když se můžete myšlenkami vrátit v čase, jak jste tuto událost vnímal?
Vnímal jsem ji jako něco strašného. Pamatuji si to jako doslova černou noc, kdy jsme slyšeli z Orlických hor bouřku a už jsme tušili, že něco špatného přijde. To se také naplnilo. Rozsah škod jsem si na začátku událostí představit nedokázal. Přiznám se, že se problematikou povodní zabývám celý svůj profesní život, takže si dovolím tvrdit, že jsem viděl ledacos. Povodeň na Rychnovsku byla naprosto specifická, doslova se otevřela nebesa a z hor se valilo ohromné množství vody. Od Dobrušky níže to byla „klasická“ povodeň, kdy se voda rozlije do krajiny, ale nad Dobruškou to bylo něco naprosto nevídaného, voda ničila celé údolí. Nejednalo se bohužel jen o materiální škody, ale velká voda si tenkrát vyžádala i lidské životy. Nikdo tuto událost nemohl předpokládat. Ani v současné době se nedá přesně definovat množství vody, které před dvaceti lety v horách spadlo. Bylo to mimo rozsah jakéhokoli měření. Ničivé účinky povodně byly specifické i tím, že v lokalitě vznikaly z materiálu, který voda pobrala, umělé překážky. Nad těmi voda nastoupala a pak se zase protrhla. Proběhlo několik kulminačních vln a všechno se chovalo velmi dynamicky. Tenkrát se údaj o stoleté vodě pohyboval okolo 40 krychlových metrů za sekundu, dnes je údaj upřesněn na 71 metrů. Pro představu, hovoří se o tom, že v Cháborech teklo okolo 270 metrů krychlových za sekundu.

Nehrozí v současné době podobná nečekaná událost a to s ohledem na tropický ráz současného počasí?
Jestli povodeň hrozí, nebo ne, tak to ví jen ten nad námi. Pokud by člověk zvážil fakta, tak samozřejmě hrozí. Vidíme už skoro dva měsíce, že počasí je charakterizováno střídáním bouřek a sucha. Pravděpodobnost, že se bouřky vyskytnou v naší lokalitě a že zde setrvají déle než pár hodin, ta tady je. Samozřejmě, že nikdo z nás ji nedokáže takzvaně kvantifikovat, všichni ale cítíme, že možnost takového nebezpečí tady prostě je.

Tři roky po ničivé velké vodě byly zveřejněny plány na přípravu protipovodňového opatření V současnosti se řeší projekt takzvaného suchého poldru u Mělčan. V jaké je projekt fázi?
Trochu bych termín suchý poldr poopravil. Byť si za to můžeme asi my vodohospodáři sami, že v určitou dobu se toto slovní spojení objevilo. V pravém slova smyslu je poldr boční hráz, to znamená, že natéká voda z boku. V Mělčanech je výstižnější pojem suchá nádrž, přes kterou voda jen protéká. Po ničivé povodni a prvotním šoku se poměrně brzy přišlo s návrhy, jak do budoucna riziko velké vody omezit. V Čechách máme to štěstí, že plánování v oblasti vod má u nás prakticky jednu z nejdelších tradic v Evropě a možná i na celém světě. Na území, které spravuje Povodí Labe (pozn. red: přibližně čtvrtina území republiky), naši předchůdci vytipovali asi sto profilů pro různé nádrže. A jedním z nich byl právě i profil u Mělčan na Rychnovsku. Záměrně používám slovo profil, protože původní návrhy počítaly, že by se mělo jednat o víceúčelovou nádrž nebo řekněme přehradu. Těch u nás máme kolem 60. Naši předchůdci je stavěli, protože dobře věděli, že s vodou se má hospodařit. To znamená, nezaměřit se jen na jeden jediný účel, ale využít všechny možné pozitivní funkce budoucí nádrže. Prvotní návrh znamenal výstavbu víceúčelové nádrže, která měla zadržovat vodu při vyšších průtocích, chránit před povodněmi a sloužit i jako určitá zásobárna říčky Dědiny v období sucha. Nabízel se ovšem i další benefit ve smyslu zlepšování stavu podzemních vod, protože právě v okolí Dobrušky je místo, kde se povrchové vody dostávají pod zem a naplňují takzvanou Podorlickou křídu. Z té pocházejí zdroje podzemní vody pro východočeský region. Toto samozřejmě z pohledu vodohospodáře znělo jako rajská hudba, ovšem pak přišly zájmy ochrany přírody a objevilo se téma takzvané prostupnosti pro živočichy. Je totiž nemožné udělat nádrž, která by byla takto prostupná, kromě technicky obtížně proveditelných rybích přechodů kolem hráze a podobně. Byly zpracovány dvě základní varianty – suchá nádrž a klasická víceúčelová nádrž. Proběhlo posouzení vlivu na životní prostředí a výsledkem bylo, že přípustná je pouze suchá nádrž. Na druhé straně mé srdce vodohospodáře říká s odkazem na sucho a nedostatek podzemních vod, že je to špatně. Ale taková je realita. Přesto, s odkazem na současný stav, kdy po 20 letech máme k suché nádrži pouze nepravomocné územní rozhodnutí, a další odvolání se dají očekávat, nechceme věc rozhodně znovu otevírat. Budeme se tedy snažit celý projekt postavit a ukáže až budoucnost, jestli to bylo dobré rozhodnutí, nebo ne.

Rajská hudba na začátku, ale projekt suché nádrže v Mělčanech vypadá spíše jako hudba budoucnosti. Nehrozí, že se celý projekt vrátí kvůli možným průtahům a odvoláním o 20 let zpět, tedy do bodu nula?
Většina velkých infrastrukturních staveb v Čechách není stavěna podle harmonogramu. Za to může i velmi složité právní prostředí. Nemohu říci, že průtahy neočekávám, ale proto, že proces trvá tak dlouho, si myslím, že stávající projekt je ve výrazně lepším stavu, než byl před prvním podáním žádosti o územní rozhodnutí. Doufám, že chyby, které byly nalezeny, ale za které jsme my nemohli, jednalo se na příklad o částečný nesoulad místního územního plánu, jsou odstraněny a projekt je výrazně lepší. Podařilo se nám najít shodu v návrhu technického řešení z pohledu ochrany životního prostředí. Inspirace přišla v tomto smyslu z Bavorska. Jednoduše řečeno, myslím si, že i ochránci přírody jsou s námi na jedné lodi a nestojíme proti sobě. Dalším bodem jsou vlastníci pozemků. Situace je taková, že jsme se všemi známými vlastníky jednali. Všichni už vědí, za jakých podmínek se budeme snažit se s nimi dohodnout na výkupech. Přistupujeme k tomu tak, že od nás vlastníci mají v případě vydání pravomocného územního rozhodnutí příslib, že jejich pozemky budeme vykupovat za jejich stavební hodnotu. Myslím si tedy, že s podstatnou většinou se domluvíme, ale vždy se najde někdo, kdo je například majetkově nedohledatelný nebo nebude souhlasit za žádných podmínek. Tam by případně musel následovat další krok a to je vyvlastnění pozemků z důvodu veřejně prospěšné stavby. V tomto případě bychom proces vyvlastnění byli povinni použít. Odhad toho, kdy by se mělo začít stavět, je těžký. Optimistická varianta je rok 2020.

Dalším ostře sledovaným projektem je vodní dílo v Pěčíně. Stát přípravy na výstavbu pozastavil. Jak to v současnosti s celým projektem vypadá?
Stát pouze reagoval na situaci v místě. Ta byla taková, že ti, kteří odpovídají za zásobování pitnou vodou, necítí aktuální nedostatek vodních zdrojů. Neřekli, že by projekt nechtěli, ani neřekli, že ho chtějí. My jsme se opírali o určitá zjištění a modely klimatických změn. Podle nich nám vychází, že za zhruba 20 či 30 let bude voda potřeba. Jak jsem však říkal, jiné subjekty to teď aktuálně necítí. Ne zcela jasně se k celému projektu vyjádřilo i krajské zastupitelstvo. To nerozhodlo o tom, že je potřeba hledat a připravovat další zdroj a nechalo téma otevřené. Vládě nezbylo než konstatovat, že zde není jasná podpora. V současné době po pěčínské přehradě není poptávka. Přesto si myslím, že všechny instituce, kterých se problematika týká, si budou muset uvědomit stávající klimatickou situaci. Celá věc má samozřejmě politický rozměr. Jedná se o zájmy ochrany přírody, zájmy vlastníků a tak dále. Na druhou stranu by přehrada byla jedním z nejvýznamnějších zdrojů pitné vody. Pro představu, na výrazně menší projekt suché nádrže u Mělčan se připravuje územní řízení už zhruba 20 let. V tomto srovnání je vize, že by se přehrada v Pěčíně podařila postavit za přibližně 30 let, lichá. A to jsme přesně v období, kdy voda bude potřeba. Kdybych se měl ještě vrátit zpět, není to jen hydrologická situace na povrchových vodách, shodou okolností na řece Orlici již bylo dosaženo limitu stavu sucha a případný odběr vody na úpravnu by byl problematický. Jde ale i o stav podzemních vod. Například hladina zdroje podzemních vod Litá a Mokré je v současné době spíše podprůměrná a stav v celém hydrogeologickém rajonu je bilančně napjatý. Pokud se situace nezlepší, tak hrozí omezení odběru čerpání. Pak již nezbývá než přesměrovat zdroje z jiné soustavy. Na druhou stranu tím budeme problém jenom převádět. Myslím si, že po čase se budeme muset k myšlence pěčínské přehrady vrátit a ubrat na emocích. Důležité bude si také říci, jaký je rozdíl mezi přípravou a realizací, dát si to do časového rámce a k přípravě se vrátit.

Proč by měla přehrada stát právě v Orlických horách?
Pokud chcete udělat významný zdroj povrchové vody, musíte mít několik unikátních předpokladů. Prvním z nich je to, že musí přehrada stát na místě, kde prší. Hory jsou pro to kvůli vysokým úhrnům srážek nejvhodnější. Představa, že lze postavit nádrž kdekoli je mylná. Druhým předpokladem je vhodná geologická stavba. Jednoduše řečeno, musí tam být údolí a výhodnější je samozřejmě hlubší nádrž. Z jednoho prostého důvodu, při teplotních změnách nedochází k výraznější proměně kvality vody. Dalším předpokladem je pak i to, aby území nebylo zastavěno. Nejsme v Číně, abychom mohli přesídlit vesnici. A poslední důležitý předpoklad je i takový, že vodní dílo musí stát v místě, kde jste schopni ho někam napojit. Jednoduše, z místa zavést trubky tam, kde se voda spotřebovává. A toto všechno je právě v pěčínském profilu. Všimli si toho i naši předci. Od roku 1906 se o této lokalitě hovoří jako o naprosto unikátní. Od té doby se místo chrání, což znamená i nedotčenou přírodu. A ta je tam právě díky plánům výstavby vodního díla. Myslím si, že se prostě k tomuto projektu stejně musíme časem vrátit.

Zmiňoval jste špatný stav vody v Orlici. Jaký je ale obecně i jinde?
Rychle se blížíme k velmi nepříznivé hydrologické situaci. Z velkého množství profilů, kde pravidelně měříme průtoky, máme zjištěno, že zhruba na čtyřiceti jsme v kategorii sucho. Každý den se situace zhoršuje. A to samozřejmě znamená velký zásah jak pro přírodu, protože podmínky se zhoršují, tak i pro případné odběratele. Zatím se odběr vody neomezoval, ale nedá se vyloučit, že se situace nemůže rapidně zhoršit. Shodou okolností na toto téma u nás před několika týdny proběhla konference s krajskými úřady, velkými odběrateli vod a ministerstvem zemědělství. Tématem byly právě přípravy na popisovanou situaci. Dobrou zprávou však je, že nám naši předci připravili vodní nádrže. Původně jich chtěli postavit 100, ale stihlo se zrealizovat pouze 16. Nicméně Zaplaťpánbůh za ně. Všechny nádrže jsou v této chvíli víceméně plné a jsme schopni v příslušném povodí zajišťovat alespoň minimální zůstatkové průtoky nebo posilovat zdroje v místě odběrů. Například nádrž Rozkoš umí posílit celý tok Labe a zajistit tak odběry pro průmysl či zemědělství.

Co se týče úbytku vody v tocích? Nejedná se jen aktuální výkyv, nebo je to opravdu dlouhodobý trend?
Dá se to spíše okomentovat, ale nikoli přesně říci. Kdybych měl odpovědět ze široka, máme například informace o stavu půdní vlhkosti. Z nich vidíme trendy, které se velmi rychle promítnou do hydrologické situace. Zkrátka a dobře, pokud v půdě není voda, tak se nemůže ani dostat do koryt řek. Z toho bych aktuálně mohl odhadovat, že situace se v letošním roce bude spíše horšit. Co se týče dlouhodobé statistiky, ta je problematická a naše instituce ji přímo na starostí nemá. Byla by to spíše otázka na Český hydrometeorologický ústav. Avšak podle našich čísel, která jsou měřením denních teplot vody v nádržích sbírána více než 40 let, vychází, že na většině přehrad teploty stouply o čtyři až pět stupňů. Trend je naprosto zřejmý a alarmující. Výrazně se zvyšuje teplota a tím následně i výpar vody. Snižují se také přítoky do nádrží. Vodní nádrž je vlastně akumulátor, který do sebe bere teplo a zimu. Střední hodnota nám pak při měření ukazuje trend a za poslední desítky let teplota rychle stoupá. Pokud bych tato zjištění měl interpretovat, tak je to jasný znak o výkyvu klimatu.

Autor: Pavel Nedbal 

Scroll to Top