Tereza Ptáčková o Vodní domě: Nejvíce baví výrobník mraků a vodní bar

vodárenské nádrže Švihov–Želivka v Hulicích na Benešovsku se před dvěma lety otevřelo unikátní návštěvnické středisko Vodní dům s expozicí výhradně o nejcennější surovině. Turistů sem míří ročně tisíce, dům získal řadu ocenění. Tereza Ptáčková je od začátku jeho ředitelkou. Z Prahy na venkov odešla před deseti lety. Advokátní kancelář vyměnila za přírodu. U svého domu pěstuje brambory a chová ovce a příroda se jí stala i profesí. Do návštěvnického střediska Vodní dům naskočila po mateřské dovolené. 

Vybudovat naučnou expozici o vodě nebyl přímo váš nápad? 

Autory jsou moji tři kolegové z Českého svazu ochránců přírody Vlašim Pavel Pešout, Katka Červenková a Karel Kříž. Já jsem do ČSOP Vlašim nastoupila a Vodní dům dostala na starost až ve fázi, kdy byla na jeho vybudování získána dotace z Operačního programu Životní prostředí, existovala už konkrétní podoba stavby, jež vzešla z architektonické soutěže, a byla hotová projektová dokumentace na stavbu i expozici. 

Co si mohou lidé, kteří vás ještě nenavštívili, pod názvem Vodní dům představit? 

Hlavním cílem je sdělit návštěvníkům jednoduchou, ale životně důležitou myšlenku, a sice to, že u nás zatím všichni máme k dispozici dost čisté pitné vody, ale není to samozřejmost. Pokud se o stav krajiny a životního prostředí nebudeme starat, může tento zdánlivý dostatek velice rychle skončit. Proto nám přišlo nanejvýš příhodné postavit návštěvnické centrum osvěty o vodě právě u největší vodárenské nádrže u nás. Zásobuje vodou 1,5 milionu obyvatel republiky. 

Už od počátku jste jeho ředitelkou. Proč jste do toho šla? 

Pozice manažerky Vodního domu pro mě byla velkou výzvou také proto, že jsem do ní nastupovala po několikanásobné rodičovské dovolené. Předtím jsem nepracovala ani v manažerské pozici, ani v oblasti ochrany přírody. Vystudovala jsem však žurnalistiku a právo, což se postupem času ukázalo jako docela vhodná průprava. Základy z biologie nebo krajinotvorby, které jsem při vytváření expozice potřebovala, jsem musela získat „za pochodu“, což byl občas docela oříšek. 

Takže jste ležela v knihách a večer jste si místo románu nebo detektivky četla o krajině? 

Dá se to tak říci. Informace jsem si musela najít sama, abych se v oboru alespoň trochu zorientovala, protože jsem se podílela i na informačních panelech. Ne, že bych je přímo psala, ale potřebovala jsem tomu rozumět, abych mohla zvážit, jak mají vypadat, co tam má být napsáno, aby to pro návštěvníky bylo schůdné. 

Překvapilo vás něco o vodě při vašem ,,studiu“? 

Nedá se říct překvapilo, ale fascinující je, že je všude kolem nás, ve všem. Když jsem tady začala pracovat, viděla jsem ji opravdu všude. Expozice by mohla být nekonečná, ale to by nikoho nebavilo. Museli jsme zvolit nějaké záchytné body. Nicméně pořád máme obrovský potenciál pro rozšiřování. Třeba o informace, jak se dělá pitná voda z nádrže Želivka. To zde skoro nikde není, přitom je to zajímavé a důležité, takže to je další směr, o který chceme expozici doplnit. Lidé se k nám vracejí, tak se snažíme, aby viděli něco nového. 

Pocházíte z Prahy, proč jste se přestěhovali k Želivce? 

Stěhování z Prahy na venkov, to je klasická cesta mnoha lidí. Pracovala jsem při studiu a po něm ve dvou advokátních kancelářích. Ne že by mě právo nenaplňovalo, ale založili jsme rodinu, odcházela jsem na mateřskou a zdálo se mi, že venkov bude pro děti vhodnější. 

Máte zahrádku, pole. Jste i farmáři? 

Máme takové malé hospodářství, ale je to hlavně náš koníček. Pěstujeme brambory, ovoce, chováme ovce, včelaříme. Vlastně pokračujeme v tom, co se v onom domě dělalo dřív. Ke včelám jsme přišli jako úplní začátečníci asi před pěti lety a stále se to učíme. Manžel je programátor, má práci, která je abstraktní, výsledky své práce má jaksi nehmatatelné, tak i pro něj je příjemné vypěstovat něco, z čeho se dá uvařit večeře. 

K přírodě tedy máte blízko, ale manažerská pozice je asi něco jiného. Co je pro vás nejobtížnější? 

Pro mě osobně je obtížný velký rozptyl pracovních úkolů od personálních otázek přes vyřizování reklamací u dodavatelů až po dotváření expozice, a to, že je potřeba je řešit prakticky zároveň. 

Co je v manažerské funkci pro člověka nejdůležitější? 

Asi udržet si pozitivní myšlení a nenechat se semlít tím, co nefunguje podle mých nebo cizích představ. Já záměrně vzpomínám jen na ty pozitivní zážitky. U negativních se omezuju na to, že jsem ráda, že je mám za sebou a snažím se z nich propříště poučit. Nejvíc mě potěší, když mi přijdou lidé říct, že se jim ve Vodním domě líbilo a že se určitě vrátí. 

Kolik máte zaměstnanců? 

Tým Vodního domu je vzhledem k počtu návštěvníků poměrně malý – jen čtyři a půl pracovního úvazku. V prázdninových měsících, kdy je špička návštěvnosti, jsou pochopitelně nároky na zaměstnance obrovské. 

Vodní expozice se stala novým turistickým cílem. Bylo těžké ho dostat v dnešní době, kdy vzniká spousta lákadel, na ,,mapu“ destinací? 

Paradoxně se ukázalo, že dostat Vodní dům do povědomí lidí a nalákat do něj návštěvníky vůbec složité není. Vlastně od otevření v březnu 2016 až doteď máme velmi dobrou návštěvnost. Přikládám to tomu, že rodiny s dětmi dnes tráví volný čas aktivně a zajímavé cíle výletů vyhledávají. Také naše strategie pořádat pravidelně akce pro veřejnost se osvědčila a svým dílem určitě přispěla k tomu, že lidé v širším okolí už o nás vědí. 

Jaká je tedy návštěvnost? 

Otevřeno máme celoročně. Ročně nás navštíví okolo 23 tisíc lidí, což je i v kontextu širšího okolí dosti vysoké číslo. Z toho více než polovina návštěvníků k nám přijde během července a srpna. 

Co je nejvíc zaujme? 

Někteří zvídaví návštěvníci bývají z expozice přímo nadšení, protože jsme se snažili využít momentu překvapení a osvětu o vodě umístit třeba i na záchody. Uvnitř Vodního domu většinu nejvíce baví výrobník mraků, vodní bar s ochutnávkou čtyř druhů vody nebo model České republiky jako střechy Evropy, na kterém se tokem řek posílají hadcové korálky (hadec je druh horniny – pozn. redakce). V létě jsou pak suverénně největším lákadlem venkovní vodní hrátky v atriu. Vzpomínám si i na kuriozitu, když se nás lidé ptali, kde máme převlékací kabinky, kudy se jde do podzemních pater nebo kde jsou akvária se žraloky. 

Žraloci sem asi nepatří, ale upravili jste prostor i podle reakcí lidí? 

Určitě, expozici se snažíme stále doplňovat a vylepšovat. Zpětnou vazbu, kterou v sezoně denně získáváme z osobního kontaktu, z návštěvní knihy a z recenzí na internetu, pečlivě sledujeme a je pro nás důležitým podnětem a zdrojem nápadů. Letos jsme například rozšířili expozici o venkovní část a do okolí jsme instalovali sedm moderních informačních tabulí o úloze vody v krajině. Vysvětlují například fungování mokřadu jako přírodní čistírny odpadních vod, zelené střechy nebo zasakovací prohlubně. 

Vodní dům získává mnoho ocenění. Jaká to třeba byla? 

Na jedné straně je oceňovaná architektonická podoba Vodního domu, která je dílem architektů z pražského ateliéru AND. Letos byl mezi stavbami nominovanými na Českou cenu za architekturu. Odborníci na reklamu ocenili naši interaktivní expozici prvním místem v soutěži POPAI AWARDS 2017 v kategorii Ekologické koncepce. A to nejlepší nakonec – přímo návštěvníci vybrali v soutěži DestinaCZe 2017 z atraktivních turistických cílů nominovaných agenturou Czech Tourism Vodní dům jako vítěze kategorie Kudy z nudy – zážitek pro celou rodinu. Všech těchto ocenění si nesmírně vážíme. 

Máte tři děti, očekáváte čtvrté, svůj post přenecháte po dobu rodičovské dovolené někomu dalšímu. Bude třeba něco vylepšit? 

Ve Vodním domě i v domácnosti „nikdy není hotovo“ a další sezona přinese vždycky spoustu nových výzev, na které je třeba reagovat. Moje nástupkyně má v zásobě spoustu skvělých nápadů, jak program a provoz vylepšit, takže návštěvníci budou určitě nadšení. A já se těším na změnu spočívající v ,,návratu domů“.

Rozhovor byl převzat z MF Dnes. 

Autorka: Markéta Zikmundová 

Scroll to Top