vše o vodárenství

Kontrola jakosti pitné vody dodávané formou veřejného zásobování je prováděna jak dodavateli pitné vody, tak i státními orgány (krajskými hygienickými stanicemi). Zákon o ochraně veřejného zdraví, ve spojení s prováděcí vyhláškou, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, stanoví i povinnosti osob při kontrole pitné vody a podmínky dodávky pitné vody. Základní povinností dodavatele pitné vody je provádění kontrol jakosti vody v místě její spotřeby, tj. „na kohoutku“ u odběratele pitné vody. V souladu s „evropskou směrnicí“ je stanoven i výběr míst odběru vzorků tak, aby více než polovina míst odběru nebylo trvalých, ale měnilo se každý rok. Měnící se místa odběru se vybírají metodou náhodného výběru nebo jinou vhodnou metodou, která zaručí, že žádný ze zásobovaných objektů nebude vyloučen z možnosti kontroly. Toto pravidlo je úskalím u malých venkovských vodovodů, kde nakonec lze vždy vybrat pouze ze dvou či tří domů, protože majitelé ostatních jsou buď v práci, nebo dojíždí pouze na víkendy. Ve větších obcích a městech to však problémem nebývá a přednostně se volí místa, kde lze předpokládat větší odběr vody (stravovací provozy, potravinářské prodejny, apod.).

Rozsah kontroly (výběr jakostních parametrů) je rovněž stanoven vyhláškou – základním rozborem je tzv. „krácený“ rozbor, který zahrnuje 23 ukazatelů. Vyšším stupněm kontroly je „úplný“ rozbor, který zahrnuje všechny ukazatele, které mají vyhláškou stanovený hygienický limit (cca 60). Pouze tento „úplný rozbor“ může být podkladem k odpovědnému rozhodnutí, zda vodu je možné používat jako pitnou, či není. V obou typech rozborů lze ve stanovených případech některé ukazatele vypustit nebo snížit četnost jejich stanovení (např. v závislosti na typu zdroje vody a technologickém postupu úpravy vody nebo na základě povolení krajské hygienické stanice v případě dlouhodobě zjišťovaných velmi nízkých hodnot). Účelem úplných rozborů je získávat informace potřebné ke zjištění, zda jsou dodržovány limitní hodnoty všech ukazatelů stanovených vyhláškou nebo povolené příslušnou krajskou hygienickou stanicí, krácené rozbory slouží k rutinním provozním kontrolám.

Roční četnost kontrol je stanovena pro celý vodovod (zásobovanou oblast) podle objemu dodávané vody (v m3/den), příp. počtu zásobovaných obyvatel. Nejmenším počtem kontrol je jednou za dva roky „úplný“ rozbor a každoročně „krácený“ rozbor pro dodávaný objem méně než 10 m3/den (příp. méně než 50 zásobovaných obyvatel). Oproti tomu např. na vodovodu zásobujícím 100 tisíc obyvatel (nebo chcete-li dodávajícím 20 tis. m3/den) provozovatel provede za rok 16 krácených rozborů a 7 úplných. Pro vodovody s objemem dodávané vody menším 1.000 m3/den jsou stanoveny počty kontrol pro čtyři kategorie velikosti vodovodů. Pro vodovody s objemem větším než 1.000 m3/den se počet kontrol stanoví výpočtem podle skutečného objemu dodávané vody.

Odběry vzorků pitné vody z vodovodů mají ještě jedno úskalí – ve správě vodárenských firem jsou veřejné části vodovodních sítí, tj. potrubí mezi úpravnou vody a vodoměry u odběratelů. Protože se však kontrola pitné vody (podle zákona o ochraně veřejného zdraví) musí provádět u „spotřebitele“, dodávaná pitná voda protéká i zařízením (vnitřním vodovodem), které není ve správě vodárenských firem a tudíž nemohou ovlivnit jeho stav. Z vlastní praxe vím, že není neobvyklé zjištění mírně zhoršené jakosti vody v jednom objektu a při opakování rozboru v jiném objektu na stejném vodovodním řadu voda hygienickým požadavkům vyhoví. Pro snížení tohoto rizika je nezbytné před vlastním odběrem důkladně odpustit vodu z vnitřních rozvodů v objektu tak, aby byla odebrána čerstvá voda z vodovodního řadu. To ostatně platí i pro spotřebitele pokud delší čas neodebírá (např. po dovolené nebo víkendu).

Dodavatelé pitné vody mají povinnost provádět rozbory vody pouze v  autorizovaných laboratořích, aby byla zajištěna objektivita vyšetření. Odborník možná namítne „autorizovaných a akreditovaných“, ale to jsou pouze dvě formy odborné způsobilosti a rozdíl mezi nimi je pro laika nepodstatný. Výsledky z těchto kontrol jsou dále předávány krajským hygienickým stanicím, což bude námětem některého z dalších článků. Krajské hygienické stanice pak dále provádí „superkontrolu“ spočívající ve vlastních laboratorních vyšetřeních a kontrole plnění povinností dodavatele pitné vody. To znamená – za prvé předávat výsledky z vlastních laboratorních kontrol a za druhé zajistit, aby dodávaná pitná splňovala stanovené hygienické limity. Tímto způsobem jsou prakticky každoročně zkontrolovány všechny veřejné vodovody v České republice.