vše o vodárenství

Obecně se tvrdost vody charakterizuje jako koncentrace vápníku a hořčíku ve vodě. Jiné definice uvádějí, že se jedná o obsah dvojmocných kationtů vápníku, hořčíku, stroncia a barya, příp. všech vícemocných kationtů kovů alkalických zemin. Za hlavní složku tvrdosti vody je obvykle považován vápník.

Při hodnocení tvrdosti vody bývá využívána pětibodová stupnice. Setkat se můžeme s vodou velmi měkkou, měkkou, středně tvrdou, tvrdou a velmi tvrdou. Zároveň rozlišujeme tvrdou vodu na trvalou a přechodnou. Trvalá tvrdá voda obsahuje rozpuštěné chlority, sulfidy, nitráty, a silikáty. Zásadní sloučeninou v přechodné tvrdé vodě je hydrouhličitan vápenatý, po jehož vysrážení vzniká vodní kámen. Přechodnou tvrdou vodu lze odstranit varem. Trvalé tvrdé vody se můžeme zbavit pouze chemickou cestou. Odstraňuje ji hydroxid vápenatý a uhličitan sodný.

Hodnota tvrdosti vody se obvykle měří v mmol/l. Stále se však využívají také starší jednotky jako jsou německé stupně (°N či °dH) nebo francouzské stupně (°F). V těchto jednotkách uvádějí tvrdost vody především výrobci pracích prostředků. Jednotky lze přepočítat za pomoci následujících vzorců.
Německé stupně: 1 mmol/l = 5,6°

Francouzské stupně: 1 mmol/l = 10°

Stupnice tvrdosti vody:

velmi měkká 0 – 0,7 mmol/l

měkká 0,7 – 1,3 mmol/l

středně tvrdá 1,3 – 2,1 mmol/l

dosti tvrdá 2,1 – 3,2 mmol/l

tvrdá 3,2 – 5,3 mmol/l
velmi tvrdá >5,3 mmol/l

Vápník představující hlavní složku tvrdosti vody je ze zdravotního hlediska prospěšný. Napomáhá ke zdravému růstu a zabraňuje odvápnění organizmu. Je tedy doporučeno konzumovat spíše vodu tvrdší, ačkoli by tvrdost neměla dlouhodobě přesahovat určité hranice. Striktní hodnoty tvrdosti vody, jež by bylo nutné dodržovat, legislativa neupravuje. Ve vyhlášce pro pitnou vodu je však stanoveno doporučené rozmezí 2,0-3,5 mmol/l. Tyto hodnoty odpovídají obvyklému složení vody z vodovodu v českých domácnostech, která tak představuje nejpřístupnější zdroj vápníku pro lidský organizmus.