Toman je pro vodárenské nádrže v rukou státu

Vlastníkem vodárenských nádrží by měl být podle ministra zemědělství Miroslava Tomana jen stát nebo samosprávy. Podobně by tomu mělo být u vodárenské infrastruktury. Nezcizitelnost nádrží by pak podle něj zaručil samostatný ústavní zákon. Toman také uvedl, že ochrana vody pro lidskou spotřebu by měla být nadřazená všem ostatním zájmům.

„Každý obyvatel má právo na užívání pitné vody pro zajištění základních životních potřeb z vodovodu pro veřejnou potřebu, případně na vodu z veřejně dostupných zdrojů, za společensky a sociálně přijatelných podmínek. Pokud ochranu vody zakotvíme do ústavního zákona, poskytneme ji tak pevnější právní pozici, a zároveň tak zdůrazníme, jak důležitá pro společnost je,“ řekl ministr Toman.

MZe ČR připraví ústavní zákon o ochraně vody

Ministerstvo zemědělství se přitom odvolává na doporučení právníků z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kteří ve svém stanovisku doporučili, aby se pro zvýšenou ochranu vody a vodních zdrojů přijal samostatný ústavní zákon.

Vláda dříve zamítla podobný návrh KSČM. Ti navrhovali rozšířit nynější článek ústavy, podle kterého „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“. Nově by zněl tak, že voda, jakož i ostatní přírodní zdroje a přírodní bohatství, jsou ve vlastnictví České republiky. „Posledních několik let dochází k odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu, a to většinou půdy nejvyšší bonitní třídy, pro nezemědělské účely. Tento stav je nežádoucí, přímo ohrožující významným způsobem zabezpečení potravinové soběstačnosti státu a jeho obyvatel,“ napsali poslanci KSČM v důvodové zprávě.

„Jakýkoliv zásah do Ústavy ČR je vážný krok, proto jsme si nechali vypracovat analýzu od expertů z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Ti navrhují jako nejlepší variantu vytvoření samostatného ústavního zákona po vzoru ústavního zákona o bezpečnosti státu. Konečným cílem je aquatizace právního řádu, tedy vytvoření takového rámce, který povede k šetrnějšímu zacházení s vodou a dalším přírodním bohatstvím a ke zmírnění dopadů sucha. Obsah nového ústavního zákona je věcí další diskuze, nicméně mohl by zakotvit například právo jednotlivce na přístup k cenově dostupné pitné vodě pro uspokojení základních osobních potřeb, úkol provozovat vodovody a kanalizace by svěřil státu a územním samosprávám nebo by zdůraznil nezbytnost ochrany vody, půdy, lesů a krajiny při veškeré činnosti veřejné moci i jednotlivců,“ řekl již v září Toman.