Urban: Češi patří mezi špičku v minimální spotřebě vody na osobu a ...

Portál iprosperita.cz hovořil s ředitelem Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka v Praze, Tomášem Urbanem. Ústav má za sebou stoletou historii plnou činorodosti, úspěchů a stále široký záběr aktivit vyvěrajících z celospolečenské poptávky. Redakce vodarenstvi.cz se zaměřila například na to, co dal ústav a jeho péče o vodní zdroje České republice, na problematiku nedostatku vody, nebo na to, která z cest k rozumnému hospodaření s vodou a pitnou vodou se jeví jako efektivnější.

„Náš ústav byl založen velmi brzy po založení Československé republiky, konkrétně schválením na schůzi ministerské rady 9. prosince 1919 a to s pracovišti v Praze, Bratislavě a Užhorodě. Bylo to období změn, nových vizí a velkých cílů, na druhou stranu však nový stát musel zajistit fungování běžných činností, které vnímáme jako samozřejmé od zásobování potravinami přes novou měnu, policii a armádu až po státní instituce. Mezi tím vším se pak objevila i potřeba zabývat se vodním hospodářstvím. Samozřejmě, ani náš ústav nevznikal na zelené louce, jeho kořeny lze najít v bývalém Rakousko-Uhersku, ale pro složitost doby ovlivněné 1. světovou válkou jej lépe je vnímat spíše po stránce odborné než návazností na jednu konkrétní organizaci. Je však skutečně úžasné sledovat jak složité procesy, vlivy i náhody vedly k tomu, jakou pozici dnes výzkumný ústav ve společnosti zastává. O důležitosti ústavu pak svědčí i to, že již za dva roky mu byla vyčleněna nová lokalita a přidělen rozpočet ve výši na tu dobu astronomických 5,5 milionů korun. Ústav pak mohl začít stavět budovy, které jsou základem našeho areálu v pražské Podbabě dodnes,“ vysvětlil Urban.

Ústav má široký záběr aktivit. „Pro odborníky je důležitý výzkum v oblasti čištění odpadních vod, hodnocení jakosti povrchových i podzemních vod, spolupráce na tvorbě vodohospodářských či povodňových plánů a nyní i řešeních pro období sucha. Atraktivním je rovněž výzkum z pohledu pesticidů, farmak či drog ve vodě. Ústav má i radiologickou laboratoř a je součástí radiologické sítě v případě ohrožení vod radioaktivními látkami. Nesmíme zapomínat ani na výzkum migrace lososovitých ryb, včetně posuzování tzv. rybích přechodů, kterými ryby mohou překonávat překážky v tocích řek,“ pokračoval Urban. Zdůraznil také, že Češi patří mezi naprostou špičku v minimální spotřebě vody na osobu a den, kdy jsme s 89 litry hluboce pod spotřebou jiných zemí a jsme téměř na hranici hygienického minima.

Co však podle Urbana neumíme, je zadržet vodu v krajině, a především dostat ji pod zem. „Česká republika je střechou Evropy. Žádná řeka k nám nepřitéká, závisíme jen na tom, co nám naprší. Není jedinečné univerzální řešení, ale je nutné využít všech možností od vsakování dešťové vody přes mokřady, rybníky či vodní nádrže. Žijeme v době, kdy se očekává, že vše zařídí stát, ale v tomto případě můžeme začít snadno u sebe, na své zahrádce, nebo se i zamyslet nad tím, co vyléváme do odpadu,“ sdělil v rozhovoru dále Urban.

Řeč přišla i na oblast vzdělávání. „Měli bychom se chovat podle svého přesvědčení a vědět, proč se něco musí nebo nesmí dělat než se slepě řídit pravidly a spoléhat na regulaci státem, a to ať již pozitivní formou dotací, nebo negativní pomocí pokut a zákazů,“ řekl také Urban, podle kterého je velmi důležitá osvěta. „Přestože slavíme sto let existence našeho výzkumného ústavu, tak se stále objevují další a další výzkumná témata, upřesňování toho, co známe, odstraňování omylů či propojování našich znalostí se zkušenostmi sousedů. Nebojím se tedy o to, že bychom neměli co zkoumat, ale spíše o to, abychom měli dost zájemců o studium v oboru vodohospodářství, a

především, aby naše společnost byla natolik vyspělá, aby ve výzkumech pokračovala a nepokoušela se opět poroučet větru a dešti a měnit názvy organizací,“ uzavřel ředitel ústavu.

Scroll to Top