Słowiński Park Narodowy: Krása jezer, moře, písečných dun a borovicových lesů

Kdo navštíví Polskou Saharu – Słowiński Park Narodowy – a chce se vyhnout turistickému šílenství v letovisku Leba, má nespočet variant, jak poznat krásy místní přírody stranou turistického ruchu a davů návštěvníků.

Jedním z cílů může být obec Smoldzino mezi jezery Gardno a Lebsko, kde je mimo jiné také sídlo národního parku a jeho muzeum. Život v oblasti tepe poklidně, nicméně není problém se tady ubytovat v některém z malých penzionů nebo agroturistických zařízení. Nad Smodlzinem se tyčí mytický vrchol Rowokól, který je opředen řadou legend a pověstí. Na něm je vybudována rozhledna, z níž je úžasný výhled na pás písečných dun mezi jezerem Lebsko s Baltem, ale také na řadu jezer, hluboké borovicové lesy a kulturní zemědělskou krajinu v okolí parku.

Smoldzinem protéká řeka Lupawa, jako jeden v nejvýznamnějších toků v parku. Napájí přilehlé jezero Gardno, z něhož vytéká u dalšího turistického centra s názvem Rowy, a ústí do Baltského moře. Kolem meandrující Lupawy vede u Smoldzina modrá turistická značka a určitě stojí za to se alespoň pár kilometrů kolem poklidně plynoucího toku projít – třeba narazíte na bobry.

Když budete ze Smoldzina pokračovat autem nebo na kole po silničce směrem k moři, dorazíte do osady Czolpino. Kolem silnice uvidíte rozptýlenou zástavbu, kdy velká část domů slouží turistickému ruchu jako pensiony, kempy nebo centra agroturistiky. Silnice končí placeným lesním parkovištěm. Zde zaplatíte vstup do parku (6 zlotých) a parkování na celý den – sympatických 6 zlotých na den v porovnání s 6 zlotými na hodinu na parkovišti v Rabce, odkud davy turistů obvykle směřují v elektrovozících k největší duně přírodního parku (Wydma Łącką).

Z Czolpina je možné vyrazit k moři v zásadě třemi směry. Červená turistická značka vede přes písečnou dunu (Widma Czolpinska – nejzápadnější významná duna v parku) – asi kilometrová cesta přes ni může být pro méně zdatné návštěvníky náročnější.
Modrá turistická značka vede k moři přes místní maják (polsky latarnia). Ke krásné historické stavbě je nezbytné vystoupat po dřevěném chodníčku vedoucím po písku mezi borovicovými lesy.
Během stoupání je zajímavé pozorovat, jak vypadá specifický biotop písečných dun. Maják je přístupný. Z vrchu je úžasný výhled na park, moře, husté lesy a přilehlá jezera.
Třetí možností cesty k moři je opět modrá turistická značka, která vede přímo na centrální pláž. Tady se koupat v soukromí nebudete, ale v porovnání například s centrální pláží v Lebě je tady počet návštěvníků přece jen výrazně nižší – tak jak tak stačí ujít pár set metrů jakýmkoliv směrem a budete mít písečnou plochu opět téměř sami pro sebe.
Před příchodem na pláž je v historické budově bývalých záchranářů vybudována stylová přímořská hospůdka. Můžete také odbočit pár set metrů do lesa k vyhlídkové věži, která byla vybudována poblíž bývalého vojenského bunkru.

Nejdelší kombinace popisovaných tras – po červené přes dunu k moři, po pláži k centrální pláži a po modré zpět k parkovišti – je dlouhá zhruba osm kilometrů a i s koupáním ji zvládnete za tři hodiny.

Foto: Marek Síbrt

Scroll to Top