Zatímco v nižších polohách je jaro v plném proudu, pod horami startuje prozatím opatrně a nesměle. Když vyrazíte na přelomu března a dubna k Slezské Hartě poblíž Bruntálu, čekají vás z okolních kopců a pastvin nad vodním dílem úžasné výhledy na rozlehlou vodní plochu, kterou doplnilo jarní tání. V ní se odráží okolní kopce a lesy, ale také například Kostel svatého Jana Nepomuckého v bývalé obci Karlovec nebo masiv Velkého Roudného. Ten byl postavený již na konci 16. století, na konci 18. století vyhořel a byl přestavěn do současné podoby.
Když vystoupáte od vodní plochy pár set metrů na opačné straně nádrže, než stojí zmiňovaný kostel, narazíte poblíž obce Razová na bývalý tufitový lom a unikátní přírodní lokalitu Karlovecké tufity. Odsud se vám otevře panorama s vodní plochou, táhlými pastvinami a loukami, za nimiž se v dálce tyčí mohutný masiv Hrubého Jeseníku s centrem v podobě nejvyššího vrcholu Praděd, kde ještě stále leží sněhová pokrývka.
Na to vše poklidně shlíží vyhaslá sopka Velkého Roudného. Právě odsud vytekla láva, která dala vzniknout mnoha zajímavým geologickým lokalitám v údolí řeky Moravice, na níž byla před několika desetiletími vybudovaná Slezská Harta. Některé z lokalit skončily na dně vodní plochy, některé můžete navštívit v její blízkosti i nyní. Nejvýznamnější jsou patrně Razovské tufity, na které narazíte při cestě z obce Razové směrem k vodní ploše po pravé straně. Vrstvy tufitů – tedy žhavých úlomků hornin vyvržených při erupci sopky a ztuhlých poté, kdy spadly do vody – jsou zde dobře patrné díky těžbě v bývalém lomu.
Ostatně pozůstatků těžby najdeme v okolí Slezské Harty více. Zajímavý je například ten poblíž osady Mezina kousek nad místem, kde se Černý potok vlévá do jednoho z dvou hlavních koncových ramen vodního díla. Přírodní památka Lávový proud u Meziny určitě stojí za návštěvu.
Foto: Marek Síbrt
