To, co se Středoevropanovi ještě před pár lety zdálo nemožné, se pomalu stává skutečností. Už nejen subsaharská Afrika či jižní Evropa bojují s nedostatkem vody. Tento problém se začíná bytostně týkat i krajiny mezi Krkonošemi a Šumavou.
Roční úhrn srážek je v našich končinách léta stejný a neměnný. Ale průšvih je v tom, že se mění jejich sezónní rozložení. Sucha střídají přívalové deště, a to má pro podzemní zdroje fatální následky. Navíc jsou v některých krajích srážky čím dál tím vzácnější. „Prostorové rozložení srážek bylo v roce 2016 značně nerovnoměrné. Zatímco na východě Čech v Královéhradeckém a Pardubickém kraji napadlo pouze 75 a 80 procent normálu, v některých krajích byly srážkové úhrny vyšší než normál 1961–1990,“ stojí v pravidelné roční zprávě Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Válka o vodní zdroje není v lidské historii neznámým pojmem. Již v roce 2525 před naším letopočtem se do takového konfliktu dostaly dva sumerské městské státy Umma a Lagash mezi řekami Eufrat a Tigris. Ani v současnosti se takový konflikt nedá vyloučit, hrozí zejména na Blízkém východě. Rizikovou oblastí je i Egypt, který je, co se týče vody, zcela závislý na řece Nil. Mezi další lokality ohrožené nedostatkem vody patří některé čínské kraje, Indie, okolí Aralského jezera, Střední východ a samozřejmě subsaharská Afrika. Ostatně slavný spisovatel Mark Twain kdysi prohlásil: „Whisky je určena k tomu, aby se pila, a voda k tomu, aby se o ni bojovalo.“
Podle českých hydrometeorologů však nedostatek vody nehrozí jen oblastem, které obepíná poušť a spaluje horké Slunce. Klimatické změny mají vliv i na kdysi pohodový a mírný pás, ve kterém leží Česká republika. Teplejší podnebí vede k tomu, že voda se z půdy vypařuje rychleji, což pochopitelně způsobuje sucho. Že se nejedná o žádný výmysl vědců, potvrzují tvrdá data: rok 2016 byl teplotně silně nadprůměrný. Průměrná roční teplota 8,7 °C byla o 1,2 °C vyšší než normál v letech 1961 až 1990. A letošek? Pražská stanice Klementinum, kde se měření provádějí od roku 1775, zaznamenala, že letošní léto bylo o 2,7 stupně teplejší, než dlouhodobý průměr.
Česká republika má do značné míry smůlu v tom, že na její území žádná voda nepřitéká, pouze z něj odtéká. Suchem nejvíce trpí východní část Čech, Žatecko a jižní a střední Morava. Měření ukazují, že zásoby podzemních vod ubývají, zejména kvůli nedostatku sněhu v zimním období. Přívalové deště, které jsou v našich krajích čím dál častějším jevem, zásoby podzemních vod nedoplní. Voda z podobných srážek se totiž do vyprahlé půdy nevsákne, jen po ní steče do koryt potoků a řek, což ve svých důsledcích vede k záplavám. Ty už začínají být běžnou součástí životů obyvatel české kotliny.
K povodním rovněž přispívá i to, jak Češi se svou půdou nakládají. Širé lány či vybetonované parcely pro velkosklady, to je pro záplavy doslova ráj. Erozí poškozená půda, jak v lese, tak na polích, má proti normálu jen poloviční schopnost vodu v sobě udržet. Z globálního hlediska je největším „žroutem“ vody zemědělství. To ročně využívá 70 % pitné vody, v Africe dokonce 90 %. Měnící se klima bude nutit zemědělce, aby podle něj přizpůsobili svou práci.
Podle vědců z ČHMÚ se více zemědělskou oblastí může stát Vysočina. Zde má být vody přece jen více než v jiných oblastech, ovšem půda zde není tak kvalitní. V níže položených krajích pak zemědělci budou chtě nechtě začít pěstovat plodiny, které nejsou na vodu tolik náročné, například čirok.
Češi budou také v nejbližší budoucnosti muset ustoupit i od luxusu, jakým je splachování pomocí pitné vody. K podobným účelům bohatě postačí voda dešťová. Stát sice již spustil program „dešťovka“, který má umožnit v českých obcích stavět nádrže na dešťovou vodu, ten se však zatím rozjíždí velmi zvolna.
Poslední ranou do vazu českému vodnímu hospodářství by pak byla výstavba megalomanských staveb typu kanál Dunaj – Odra – Labe. O této stavbě sice snil Karel IV. či Antonín Baťa, ani jeden z nich však nemohl mít v ruce studie zpracovávající následky vzniku takového kolosu. „Výstavba kanálu Dunaj–Odra–Labe v současnosti nemá ekonomické, sociální ani ekologické zdůvodnění a opodstatnění,” praví se ve stanovisku komise pro životní prostředí Akademie věd ČR.
Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.
Nezbytně nutné soubory cookies
Nezbytně nutný soubor cookie by měl být vždy povolen, abychom mohli uložit vaše preference nastavení souborů cookie.
Pokud tento soubor cookie zakážete, nebudeme moci uložit vaše preference. To znamená, že při každé návštěvě těchto webových stránek budete muset soubory cookies znovu povolit nebo zakázat.
Soubory cookies třetích stran
Tyto webové stránky používají službu Google Analytics ke shromažďování anonymních informací, jako je počet návštěvníků webu a nejoblíbenější stránky.
Povolení tohoto souboru cookie nám pomáhá zlepšovat naše webové stránky.
Povolte prosím nejprve nezbytně nutné soubory cookies, abychom mohli uložit vaše preference!