Hydrobiolog Petr Znachor pro idnes.cz: Voda v nádržích se otepluje a zhoršuje. ...

České vodní nádrže i horská jezera se oteplují. Teplota vody stoupla za třicet let o jeden stupeň. Navíc se zhoršuje její kvalita. Mohou za to eroze, změna klimatu či velkochovy. „S koupáním ve volné přírodě už to asi nemůže být horší,“ říká hydrobiolog z Akademie věd ČR Petr Znachor. Rozhovor publikujeme v nezměněné podobě.

Na které české nádrže se při svém výzkumu primárně soustředíte?
Od roku 1959 sledujeme Slapy, o dvacet let kratší dobu pak nádrž Římov, která zásobuje pitnou vodou350 tisíc Jihočechů. Kvalitu a teplotu vody tedy kontrolujeme už od jejich prvního napuštění, a to každé tři týdny. Ročně analyzujeme pro každou nádrž celkem sedmnáct odběrů.

Ani jednou jste nevynechali?
Na Slapech bylo v určitých obdobích sledování přerušeno, takže řada není úplně nepřetržitá a v datech jsou díry. Avšak minimálně posledních 30 až 40 let se voda ve třítýdenních intervalech sleduje zcela pravidelně.

Čím jsou zrovna tyto dvě nádrže zajímavé?
Je to spíš náhoda. Souvisí to i s dávným přesunem našeho pracoviště z Prahy do Českých Budějovic. Kdybychom sídlili v Brně, asi bychom takhle dlouho sledovali Brněnskou přehradu.

Z posbíraných dat vyplynulo, že za posledních třicet let teplota hladiny v obou sledovaných nádržích vzrostla. Čemu to přisuzujete?
Vidíme souvislost s globální změnou klimatu. Nárůst teploty vody souvisí s nárůstem teploty vzduchu. Roční průměrná teplota vzduchu vzrostla na Římově i na Slapech za třicet let o jeden a půl stupně Celsia. Voda je o jeden stupeň teplejší, největší oteplení je patrné v jarních měsících – dubnu, květnu a červnu.

Je předpoklad, že stejný jev postihl i ostatní české nádrže?
Velmi pravděpodobně to platí pro většinu, ne-li všechny naše nádrže, protože podobný teplotní nárůst je i na šumavských jezerech, která také dlouhodobě sledujeme v jiném projektu.

Hraje roli nadmořská výška nádrže? Že by se výše položené oteplovaly pomaleji?
Horské nádrže se neoteplují pomaleji než nížinné. Vliv však může mít postavení nádrže v kaskádě, zda má nad sebou jiné nádrže, nebo je na toku první v pořadí. Teplota vody v „nižší“ nádrži může být ovlivněna tím, z jaké hloubky se vypouští voda z „vyšší“ nádrže. Vrchní voda je teplejší, spodní naopak chladnější. 
Římov nad sebou žádnou nádrž nemá, kdežto nad Slapy leží ještě Orlík. V celkových číslech je přitom nárůst u obou za posledních třicet let stejný.

Zdá se, že kvalita vody v nádržích se po letech zlepšení opět zhoršuje. Kde se ještě před deseti dvaceti lety koupalo, by dnes člověk nesmočil kotníky. Může se stát, že se jednou v přírodě nevykoupeme vůbec?
Míst vhodných ke koupání ubývá a v řadě nádrží už se nevykoupeme ani dnes. S trochou nadsázky bych řekl, že už to skoro nemůže být horší, že se situace může už jen zlepšovat. Tlak veřejnosti na kvalitu vody je velký a pomalu se uvolňují prostředky na to, aby se s tím něco dělalo.

Co s tím lze dělat?
Je nutné snížit množství fosforu přitékajícího do nádrží, což se snadno řekne, ale hůř udělá. Hlavními zdroji jsou nedostatečně vyčištěná odpadní voda, zemědělské velkochovy, eroze, kdy po dešti dochází k obohacení vody půdními částicemi, z nichž se fosfor uvolňuje. Jedním z receptů je tedy zadržet vodu v krajině, aby tak rychle neodtékala a nepřinášela živiny do vody.

Dnešní čističky přece již umí zbytky chemických látek vyčistit?
Jistě, čištění odpadních vod se obecně zlepšuje, ale podstatné je, že koncentrace fosforu neklesají dostatečně rychle. U Slap nárůst kulminoval už v 90. letech, u Římova také hodnoty klesaly, jenže v poslední době čísla zase rostou, aniž bychom znali přesné příčiny. Fosfor ani dusičnany samy o sobě teplotu vody neovlivňují. Ale když je ve vodě hodně fosforu, narostou v ní sinice, a když je v povrchové hladinové vrstvě přítomen hustý vodní květ, absorbuje více tepla, a povrch se více ohřívá. Lepší voda? Opatření za desítky miliard

Třeba zelený Orlík okolním obcím hodně vadí a v minulosti se snažily vodu zlepšit. Žádná komplexní opatření se ale neuskutečnila.
Byla vypracována i studie proveditelnosti, ale náklady byly tak obrovské, že se to zaseklo v mrtvém bodě. Ví se, kolik by to stálo, kde by se mělo začít, ale není úplně jednoduché získat takové množství peněz.

O jakých částkách se bavíme?
Když máte malou nádrž s malým povodím, je to řešitelné. Pokud však máte nádrž, její povodí zahrnuje celé jižní Čechy, jde o desítky miliard.

Desítky miliard potřebných na jaká opatření?
Obce u Orlíku měly představu, že z evropských peněz postaví moderní čističky a bude dobře. Tím se určitě nedá nic zkazit, ale upozorňovali jsme je, že to k zásadnímu zlepšení stavu nepřispěje, protože hlavní problémy jsou daleko od nádrže. Tehdy jsme identifikovali bodové zdroje – třeba některé vzdálené konkrétní čistírny odpadních vod, Významným zdrojem byly také třeba třeboňská a blatenská rybniční soustava, kde se ryby uměle dokrmují a část živin bez užitku proteče rybníkem a dostane se v konečné fázi až do Orlíku. Dalším významným zdrojem byl například velký vepřín.

Objevují se ve vámi analyzovaných vzorcích i látky jako zbytky léčiv, hormonální antikoncepce a podobně?
Rutinně to nezjišťujeme, zaměřuje se na to spíš fakulta rybářství a ochrany vod. Jsou schopni detekovat poměrně významné koncentrace těchto látek, ať už léčiv, hormonů, anebo i drog, třeba pervitinu, který se do vod dostává spolu s fyziologickou činností uživatelů. Zabývají se především tekoucími vodami, ale minimálně na přítoku do nádrží se tyto látky vyskytují taky. Je jen otázka, jak dlouho dokážou vzdorovat bakteriálními rozkladu.

Asi nehrozí, že by se lidem při koupání dostávaly do kůže?
Zřejmě ne, ale každá látka může být toxická, záleží na koncentraci. O dlouhodobé expozici malým koncentracím hormonů či pesticidů se hrozně málo ví, protože se špatně zjišťuje, ale může mít vliv. Problém se často řešil v souvislosti s cyanotoxiny, které produkují sinice. Studie ze Srbska a Číny u nejznámější skupiny látek prokázaly podporu rakovinného bujení u lidí, kteří byli odkázáni dlouhodobě na požívání kontaminované vody.

Ale pití asi není totéž co koupání.
Co se týče pitné vody, je u nás nebezpečí minimální. Ve vodárenských nádržích se sinice většinou nevyskytují a pokud ano, nejsou u hráze, odkud se bere pitná voda. A pokud přeci jen, pak jen u hladiny, kdežto pitná voda se čerpá většinou zespodu.
Pokud se však člověk opakovaně dvacet let, byť třeba vždy jen na krátkou chvilku koupe v kontaminované vodě, nebezpečí je reálné. Nemáme pro to sice žádná data, většinou se řeší akutní příznaky, podráždění sliznic a alergické reakce, ale ani dlouhodobé účinky by se neměly podceňovat.

Na základě provedených analýz nyní budete zkoumat, jak na změny reagují živé organismy. Co si pod tím má člověk představit?
Víme, že nastaly změny v kvalitě a teplotě vody, které doprovázely změny ve společenstvu fytoplanktonu a v návaznosti na to i ve společenstvu zooplanktonu, což jsou drobné organismy, které se fytoplanktonem živí. Během historie nádrže se také podstatně snížilo množství ryb, takže nyní  je naším úkolem, abychom změny propojili a zjistili, co mělo na změny vliv a jak velký.

Autorka: Martina Vyroubalová 

Foto: Zamrzlá nádrž Baška v podhůří Beskyd 

 

Scroll to Top