Malebné selské baroko a stopy těžby rašeliny v jižních Čechách

Borkovická a Veselská blata v jižní části okresu Tábor a přilehlé malebné obce, které byly jen minimálně architektonicky ovlivněny nejnovějšími trendy a uchovávají si svůj malebný kolorit do značné míry určovaný stylem selského baroka, jsou pravděpodobně tím, co si lidé v jiných částech naší země představují pod romantickou jihočeskou krajinou.
Přírodní rezervace Borkovická blata a sousední památka Veselská blata leží zhruba pět kilometrů západně od Soběslavi. Jde o nejsevernější rašeliniště Třeboňské pánve. Oblast je vymezena blatskými obcemi (Vlastiboř – s částmi Svinky a Záluží, Komárov, Mažice, Zálší a Borkovice) se specifickou architekturou, kulturním dědictvím, ale také stopami průmyslové těžby rašeliny na přilehlých blatech. Ta unikátní krajinu do značné míry poničila a v současnosti probíhají snahy o její obnovu.
Když se do lokality vypravíte, určitě se zastavte na návsi některé ze zmiňovaných obcí. Současní majitelé usedlostí vybudovaných v druhé polovině 19. století ve stylu selského baroka většinou respektují původní styl, o své nemovitosti příkladně pečují a místa působí pohádkově a romanticky ve všech ročních obdobích. O selském baroku se více dozvíte zde.
Samotná rezervace Borkovická blata je v současnosti vybavena naučnou stezkou v podobě dřevěného chodníčku, díky němuž se můžete podívat do centra oblasti a sledovat, jak se příroda vyrovnává se stopami těžby. Stezka začíná zhruba tři kilometry od Mažic směrem na Soběslav, je dlouhá šest kilometrů. Na kraji lesa je parkoviště, odkud můžete do lokality vyrazit.
V Borkovických blatech probíhala historicky nejdříve ruční těžba rašelinných cihel (borků), od roku 1953 do roku 1980 byla rašelina dobývána průmyslově. V tomto roce byla v lokalitě vyhlášena rezervace a místo ponecháno přirozenému přírodnímu vývoji s minimálními zásahy člověka.
Na ploše zhruba 400 hektarů se vytěžilo průmyslově 1,7 milionu tun rašeliny, což pochopitelně místní krajinu oproti předchozí ruční těžbě výrazně poškodilo. Těžební plochy byly odvodněny prostřednictvím systému kanálů, odlesněny a zbaveny povrchové vrstvy rašeliny. Těžba probíhala frézováním. Pozůstatky jsou v lokalitě patrné dodnes.
Současným cílem je zajistit stabilní vodní bilanci rašeliniště a ponechat porosty březových borů a olšin přirozenému vývoji.

Foto: Marek Síbrt

Scroll to Top