Petera: Problémy s vodou máme dva: povodně, na druhou stranu sucha

Vodovody a kanalizace Nymburk jsou podnikem, který dodává vodu do většiny domácností v regionu. Na dotazy, jak vypadá současná situace se zásobami vody v České republice, odpovídal Nymburskému deníku předseda představenstva VaK Nymburk Miloš Petera. Rozhovor publikujeme v nezměněné podobě. 

 V poslední době se hodně hovoří o tom, že Česko se začíná dostávat do problémů s vodou. Jaký je váš pohled?

Myslím, že se stát začal o tuto problematiku zajímat za pět minut dvanáct. Když jsem byl ještě hejtmanem, tak jsme nechali zpracovat na území kraje studii, která měla odpovědět na otázky, jak na tom kraj je a pokud možno navrhnout řešení, aby při krátkodobém výpadku byl schopen propojit systémy.

Co ta studie ukázala?

Zjistilo se, že na území Středočeského kraje už jsou místa, kde je velký nedostatek vody a zdrojů. Například Rakovnicko a Kladensko. A také že existuje místo, které je z hlediska jakéhokoliv ekologického útoku velmi zranitelné, a tím je Želivka, která dnes zásobuje řádově přes dva miliony lidí pitnou vodu. Prahu, Havlíčkobrodsko, Berounsko nebo Kladensko. Třeba na Berounsku jsme zjistili, že dochází ke zhoršování kvality vody, což je způsobeno lidskou činností. Například hůře odkanalizovaná Vysočina, zvýšení množství fosforu ve vodách umožňující bujení mikroorganismů. Druhá věc je zemědělská činnost. Ve VaK jsme se tím začali zabývat už před dvaceti lety. Proto jsme zpracovali studijní materiál, který by měl říct, jak jsme na tom s vodou v okrese Nymburk a jak chceme dál postupovat. Řekli jsme si, že aby lidé měli vztah k vodě, tak musíme začít od dětí. Proto jsme ve vestibulu čistírny odpadních vod v Poděbradech vytvořili vzdělávací centrum pro děti i dospělé.

Jak bude vypadat zásoba vody na Nymbursku?

Jsme domluveni s firmami, které tady těží písek, že mimo velkého jezera v Poděbradech, které slouží k rekreaci, budou všechna ostatní zásobárnou pitné vody. Budeme zpracovávat projektovou přípravu na nové vrty, které by měly zajistit dostatečné množství vody a její jednodušší čištění. Protože normálně z podzemní vody musíme čistit železo a fosfor, kdežto z povrchových písáků železo většinou zoxiduje. Aby se to všechno dalo zrealizovat, museli jsme zmodernizovat úpravnu vody v Poděbradech. Dneska se na této úpravně mikroorganismy, které jdou do sítě, odstraňují ozónem a můžeme snižovat množství chlóru. Chtěli bychom v Nymburce a v dalších místech pomocí UV lamp, které nahrazují ozón, jít stejnou cestou a zlepšit kvalitu a chuť pitné vody. Politika vodárny je co nejvíce zasíťovat centrální vodovodní systém.

 Jak vidíte do budoucna hospodaření s vodou v České republice?

Problémy s vodou máme dva. V určité době máme povodně, na druhou stranu sucha. Co se týká povodní, do ochrany před nimi se hodně investovalo a investuje. Větším problémem je sucho. Podnebí už se nemění pozvolna, ale extrémně a všechna voda odteče. My dneska musíme řešit to, že voda, která naprší, by měla v krajině zůstat. Dnes jsou dešťové vody odváděny kanalizací do toků a odcházejí pryč. A to je jedna z věcí, kterými se budeme muset zabývat. Jedním z řešení jsou retenční nádrže. Dnes už neradi nové domy připojujeme na kanalizaci, protože si myslím, že by dneska každý mohl mít nějakou retenční nádrž. Z ní může vodu použít k zalévání nebo jako užitkovou vodu na záchodech. V oblastech, kde je nedostatek vody, například na Rakovnicku, se uvažuje o zbudování dvou retenčních nádrží, každá s množstvím milion kubíků. Měly by zajistit, že tam voda zůstane a bude se moci použít jak k zemědělským účelům, tak k dalším věcem. Ale to podle mě stačit nebude, měla by projít vývojem i lesní půda, kde by se měly dělat zářezy, které by zajistily, že z kopců voda neodteče a vsákne se do půdy. Důležitá je i skladba plodin. Například jetel nebo vojtěška zadržují vláhu a ještě mají tu výhodu, že mají dlouhé kořeny, takže vytvářejí kapilární systém, po němž voda steče do půd.

Scroll to Top