Co všechno ovlivňuje cenu vody?

blank

Na první pohled to vypadá jako samozřejmost. Jen otočíme kohoutkem a máme k dispozici pitnou vodu. Od roku 1989 ceny vodného a stočného rostou. V posledních letech pozvolna. Dnes lidé platí v ČR za kubický metr pitné vody v průměru 85 korun. O tom, jak se tvoří cena vody, co všechno ji ovlivňuje, nebo také o tom, jak je na tom česká voda v porovnání s cizinou hovořil v rozhovoru pro deník Právo ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací Oldřich Vlasák. 

Mnoha lidem se nelíbí, že musejí za pitnou vodu vydávat stále víc peněz. Panuje představa, že za růst cen mohou „ziskuchtiví“ vlastníci a provozovatelé vodovodních sítí, zvláště pak ti zahraniční. Můžete osvětlit, jak cena vody vzniká, kdo a co ji tvoří?

Vzhledem k tomu, že obor vodovodů a kanalizací patří k odvětvím s přirozeným monopolem, spojeným s vlastnictvím veřejných vodovodů a kanalizací, jsou pitná voda a odvedená odpadní voda zařazeny do seznamu zboží a služeb regulovaných státem. Cenovým regulačním orgánem v oblasti vodního hospodářství je ministerstvo financí, které vzhledem k rozdílným místním podmínkám zvolilo formu věcného usměrňování cen.

Kdo a jak ceny stanovuje?

Konečná výše plateb za vodné a stočné je u tzv. smíšených společností (kdy vlastník vodohospodářské infrastruktury je zároveň jejím provozovatelem) přímo vyhlášena a zveřejněna. V případě tzv. oddílného provozu je cena stanovena po dohodě mezi provozovatelem a vlastníkem. Konečné slovo má vždy vlastník vodárenské infrastruktury. Od roku 1989 se postupně přechází od dotovaných cen k cenám nákladovým. Zejména Evropská unie požaduje, aby výše vodného a stočného byla plně nákladová i z pohledu vytváření prostředků nutných na obnovu vodohospodářské infrastruktury. Na druhé straně existuje velký tlak představitelů měst a obcí na co nejnižší cenu vody. Často tak, bohužel, dochází k situaci, kdy výše plateb za vodné a stočné neodpovídá skutečným potřebám a cena vody je dotována buď přímo obcemi či městy, nebo se v potřebné výši neinvestuje do obnovy infrastruktury.

Jaká je aktuální výše plateb za vodné a stočné v ČR?

Průměrná výše plateb za vodné a stočné v ČR se letos pohybuje na úrovni 85 Kč za metr krychlový. K větším cenovým skokům došlo naposledy v letech 2008 a 2012. V obou případech to bylo spojeno s růstem sazby daně z přidané hodnoty (z 5 % na 9 %, resp. z 10 % na 14 %). V posledních letech se ceny vodného a stočného zvyšují velmi mírně, jejich růst většinou nepřesáhl 3 %. Letos řada provozovatelů zdražovala vodu jenom nepatrně či vůbec, někteří přistoupili dokonce ke zlevnění.

Jak si ale vysvětlit, že právě ceny vodného a stočného se po roce 1989 zvýšily mnohem více než ceny jiných energií a služeb. Konkrétně z tehdejších 80 haléřů na více než 80 korun za kubík – tedy více než stokrát?

Pokud chceme porovnávat ceny za vodné a stočné před rokem 1989 a v současnosti, pak je nutné vzít v potaz několik věcí. Jednak to, že velmi nízká cena vody pro obyvatele před rokem 1989 byla vykoupena výrazně vyššími cenami pro podnikový sektor a masivními státními dotacemi. Na provoz schodkového hospodaření tehdejších státních vodárenských podniků stát přispíval každoročně zhruba dvěma miliardami tehdejších Kčs. Cena vody před rokem 1989 neodpovídala ani tehdejším ekonomickým reáliím. Je také nutné si uvědomit, že po roce 1989 se výrazně zvýšila jak kvalita dodávané pitné vody, tak především úroveň vyčištěných odpadních vod. Před rokem 1989 měla řada měst, a to i krajských, naprosto nevyhovující čištění odpadních vod, nebo je nečistila vůbec. Podle našeho názoru proto nelze hovořit o stonásobném zdražení vody, protože úroveň a požadavky kladené na obor vodovodů a kanalizací tehdy a dnes jsou naprosto nesrovnatelné.

Kolik z vybraného vodného a stočného připadá státu?

Daňové zatížení oboru vodovodů a kanalizací je v České republice jedno z nevyšších v Evropě. Z každé koruny zaplacené na vodném a stočném koncovým zákazníkem se státu vrací 41 haléřů v podobě daní, odvodů a poplatků. Jenom na DPH stát v roce 2015 vybral na vodném a stočném částku přesahující 4,5 miliardy korun, přičemž v témže roce souhrnný kalkulační zisk provozních vodárenských společností nečinil ani tři miliardy korun. Při dnešní sazbě DPH 15 % se samotná daň na konečné ceně vody podílí více než 11 korunami.

O tuzemské vodovodní a kanalizační síti se traduje, že je stará a zanedbaná a že obce a vodárenské firmy do její obnovy málo investují. Můžete uvést, z čeho se skládá, jakým způsobem a z jakých zdrojů je obnovována?

Vodárenskou infrastrukturu tvoří především vodovodní systémy, jejichž počet přesahuje 15 000 o celkové délce přes 77 000 km. Dále stokové systémy, jejichž počet přesahuje 8 000 v délce přes 47 000 km. Součástí je i téměř 4 000 úpraven vod a 3 000 čistíren odpadních vod. Hodnota tohoto majetku je v současnosti vyčíslena na částku přesahující jeden bilión korun. Pro dlouhodobé udržení vodohospodářských zařízení je žádoucí investovat do jejich obnovy 2 až 2,5 % z jejich hodnoty, což představuje 20 až 25 miliard korun ročně.

Kolik se za rok do obnovy infrastruktury skutečně investuje?

V posledních letech se investice pohybují okolo 10 miliard korun, což je zhruba polovina optimální částky. V žádném případě sice nehrozí narušení dodávek pitné vody, spíš si zaděláváme na problém do budoucna. O co méně investujeme do obnovy dnes, o to více do ní budeme muset vkládat v následujících letech. Například v roce 2015 prostředky určené na obnovu a opravy infrastruktury činily asi pět miliard korun, dalších 7,5 miliardy zaplatili provozovatelé vlastníkům na nájemném, přičemž i nájemné je primárně určeno na tento účel. Jako pozitivní vidím to, že jak objem peněz na investice, do oprav a obnovy, tak i jejich procentní podíl v celkových nákladech na vodné a stočné se každoročně zvyšují.

To signalizuje, že vodárenské firmy zřejmě slušně vydělávají. Můžete uvést, jaká je rentabilita firem v tomto oboru?

Průměrná ziskovost provozních společností se pohybuje okolo 8 % před zdaněním. Stejně jako kdekoliv jinde i ve vodárenství je zisk odměnou za růst efektivity, snižování nákladů a podnikatelské riziko. U soukromých provozovatelů představuje průměrný kalkulační zisk po zdanění okolo vybraného vodného a stočného. Reálný zisk je ale vždy nižší než zisk kalkulační. Cenová regulace totiž vylučuje řadu skutečných nákladů z nákladů cenově uznatelných.

Proč u vodného a stočného existují tak velké regionální rozdíly? Proč metr krychlový vody někde stojí 48 Kč (Krnovské vodovody a kanalizace), jinde (VHS Turnov) 105 Kč?

Různá výše plateb za vodné a stočné v jednotlivých regionech je dána rozdílným stavem vodohospodářské infrastruktury, odlišnými technickými podmínkami pro výrobu a dodávky pitné vody, jakož i odvádění a čištění odpadních vod. Jiné náklady má provozovatel v rovinatém území, jiné v horských oblastech s množstvím přečerpávacích stanic. Velký vliv na výši cen má i to, zda daná společnost investuje do své infrastruktury s využitím evropských dotačních titulů. Brusel striktně požaduje takové nastavení výše plateb vodného a stočného, které je schopné zajistit udržitelnost projektu prostředků na obnovu infrastruktury po skončení její životnosti.

Nelze tedy říci, že firma, která má cenu vody pod republikovým průměrem, hospodaří dobře, zatímco ta, která má vodné dražší, si vede špatně…

To opravdu nelze. Výši cen za vodné a stočné v dané lokalitě je nutné hodnotit i v kontextu kvality dodávané vody, plnění plánu finanční obnovy, výše ztrát vody, množství poruch na síti, kvality a šíře souvisejících služeb. Naopak to, zda provozní firma je ve vlastnictví města či soukromého investora nehraje významnější roli, ačkoliv někteří rádoby odborníci tvrdí opak. Z našeho přehledu jednoznačně vyplývá, že existuje řada městských, ale i soukromých společností, jejichž cena vody je výrazně nad i pod republikovým průměrem.

Takže cenové rozdíly se ani do budoucna nesníží?

Pokud ponecháme v platnosti princip, že o výši cen vody rozhoduje vlastník vodohospodářské infrastruktury, pak v dohledné době nelze očekávat plošné zprůměrování cen. Ministerstvo zemědělství už ale signalizuje, že bude mnohem více dbát na dodržování plánu obnovy. Ti vlastníci, kteří udržují cenu jen na úrovni nákladů spojených s výrobou pitné vody či čištění odpadních vod a obnovu vodárenské infrastruktury zanedbávají, tak budou nuceni přistoupit ke zvýšení cen.

Lidé často poukazují na to, že šetřit vodou se vlastně ani nevyplatí. Můžete vysvětlit, proč snižování spotřeby vody v domácnostech vede vodárenské firmy k tomu, že se snaží ceny vodného zvyšovat?

Tento takzvaný „vodárenský efekt“, kdy s klesající spotřebou vody roste cena za jednotku, je dán konstrukcí ceny vodného a stočného. V současné době má 70–80 % veškerých nákladů spojených s výrobou a distribucí pitné vody i odváděním a čištěním odpadních vod fixní charakter, který nezávisí na objemu spotřebované pitné vody. Přitom ale většina provozovatelských společností uplatňuje tzv. jednosložkovou cenu vody, kdy koncový spotřebitel platí jen za odebranou pitnou vodu. Jednoduše řečeno: odebere-li 0 m3, bude jeho faktura činit 0 Kč. Přitom ale náklady provozovatele spojené se zajištěním odběru koncovým spotřebitelem rozhodně nejsou nulové. Takováto praxe tvorby cen je například v odvětví energetiky či plynárenství naprosto nemyslitelná. Řešením je větší uplatnění tzv. dvojsložkové ceny, kdy cena vody se skládá nejen z ceny za odběr samotné vody, ale i z paušální platby za vodoměr. Tato cena je pro rozúčtování nákladů spojených s výrobou a distribucí pitné vodu vhodnější a je i spravedlivější. Zatímco v ČR dvojsložkovou cenu vodného používá jen minimum provozovatelů, v řadě evropských zemí včetně Slovenska je zcela běžnou praxí.

 

 

Jak si stojí Česko, pokud jde o kvalitu pitné vody, v mezinárodním měřítku?

Kvalita pitné vody je v ČR na vysoké úrovni a neustále se zlepšuje. Jednoznačně patříme k evropské špičce. Kvalita vody se hodnotí mj. počtem překročení limitních hodnot, mezních hodnot či nejvyšších mezních hodnot. Sleduje se celá škála fyzikálních, chemických a mikrobiologických parametrů. Česko se dlouhodobě řadí k zemím s nejnižším výskytem nadlimitního znečištění. V této souvislosti bych rád připomněl ještě jednu skutečnost. Řada lidí považuje cenu vody, která v průměru činí okolo 85 Kč za metr krychlový, za neúměrně vysokou. Málokdo si však uvědomuje, že za litr kvalitní pitné vody tak platí necelých 9 haléřů! Přitom v řadě restaurací láhev balené vody o obsahu 0,2 litru stojí třeba i 30 Kč. Za jeden litr se tak platí i 150 Kč, což je více než 1600násobek ceny pitné vody z vodovodní sítě. Přitom kvalita vody balené a vody z kohoutku je shodná – už jen proto, že požadavky na kvalitu pitné vody jsou jen jedny. Z tohoto úhlu pohledu se výše plateb za vodné a stočné jeví naprosto jinak.

Jak hodnotíte nedávné návrhy politiků na snížení DPH za vodu? Jak by se to projevilo v cenách vodného či v obnově infrastruktury?

Snížení daňového zatížení vody podporujeme, a především sami dlouhodobě prosazujeme. Vždyť v Evropě patříme mezi země s nejvyšší sazbou této daně. Tato nadměrná zátěž ze strany státu vede k růstu cen, který se ale nijak neprojevuje na zlepšeném stavu vodárenské infrastruktury nebo poskytovaných službách a běžný zákazník má zcela logicky pocit, že za vodu platí zbytečně mnoho. Případné snížení DPH se plně promítne do snížení ceny vodného a stočného. Pokud by došlo k avizovanému snížení sazby DPH z 15 na 10 %, průměrná cena vodného a stočného by se mohla snížit až o čtyři koruny za metr krychlový.

Co říkáte novému dotačnímu programu ministerstva životního prostředí Dešťovka, určeného pro majitele rodinných domů?

SOVAK ČR dlouhodobě upozorňuje na nevhodné nakládání s dešťovou vodou v ČR. Tento způsob přispívá k rychlému odvádění srážek mimo území ČR, vede k poškozování koryt vodních toků i vodních společenstev. Z tohoto důvodu dlouhodobě podporujeme retenci či zasakování dešťových vod v místě jejich dopadu. Zde by velmi pomohlo odstranění existujících výjimek pro některé státní instituce a obce, které za likvidaci dešťových vod neplatí. Dotační program MŽP je jednou z dílčích cest, jak nakládání s dešťovou vodou v ČR zlepšit. Na druhé straně musíme upozornit na některá úskalí, která mohou být spojena s využíváním dešťových vod v domácnostech. Tuto vodu je vhodné využívat pro zavlažování zahrad u domů. Její využití pro splachování WC je podle našich zkušeností efektivní pouze tam, kde se s touto možností počítá již v projektu.

Scroll to Top